Lokální létání, na rozdíl od mezinárodního, nikdo moc nehrotí. Jenom projdete něčím jako kontrolou, odevzdáte tašku, a jdete pěšky do letadla, do kterého se nastupuje deset minut před odletem. Mají už ty cool tiskárny na palubní lístky s čárovým kódem, ale nemají čtečky, takže je zase sbírají a trhají jako v kině. Taky pás na zavazadla je jenom pro pocit, protože jeho jediným smyslem je, že vede dírou ve zdi zvenku dovnitř a zkracuje nošení asi o deset metrů.
Přistáli jsme na vojenském letišti mezi poli v horách asi 1000mnm a je to oblíbená oblast, protože mají stabilně jen 25-27 stupňů. Za chvíli začínají letní prázdniny a jentaktak se vyhneme turistické sezoně. Venku byl asi třetí běloch za celý pobyt a čekal na nás a řekl dobrý den! Byl to polák, který dělá v zoo kurátora. Je tu už rok, moc ho to nebaví a chybí mu západní jídlo. Jeho velký zážitek bylo, když se ubytoval na noc v nejluxusnějším hotelu a měli sýr.
Další dva dny jsme strávali ve dvou sousedících zoo našeho hostitele. Od letiště jsou 30 km, ale protože jsou na druhé straně městečka Malang, které má milion lidí, jako v Jakartě se tu vzdálenost nepočítá na vzdálenost, ale na čas a ten byl dlouhý. Městečko je o dost hezčí, než Jakarta a viděli jsme domy staré možná i 50 let.
Ptačí zoo mě fakt moc nebavila, ale zvířecí byla ok. Měli moderní výběhy, dost zvířat jiných, než u nás a třeba k tygrům jsme se dostali hodně blízko. Na druhou stranu to celé to bylo po asijsku kýčovité a barevné, všude pohádkové sochy zvířat, atrakce jak v lunaparku a hlasitá hudba.
Když mě další den ve 4 ráno vzbudilo to jejich strašné hulákání k motlitbě, musel jsem dát za pravdu těm, kteří tvrdí, že Islám vede k násilí. Kdyby mě takhle budili každý den, taky bych raději jel na jihad do Evropy.
