Den 3. - "Propagation ride" a "Grand Palace"

Vyžebral jsem zas nějaký fotky, jakmile mi něco příjde, přidam to sem.
Jsem vžycky moc unavenej, abych si to po sobě znova čet, tak buďte prosím tolerantní :)


Vstávání bylo bolestný. Při posunu + šesti hodin je vstávání v osm jako ve dvě ráno u nás.
Konečně jsem zjistil správnou předvolbu na Joea, tak to snad dneska vyjde.

Nasnídat jsem se zas vyrazil do místních uliček a nakonec vlezl do restauračky nějakého guesthousu. Objednal jsem si rýži s chobotnicema a zatimco píšu deník, zaujala mě konverzace nějakých turistů, kteří se bavěj "o holkách". Nějací dobytci z Anglie..
Na chvíli přestali, když za nima přišly dcerky a chtěly peníze. Táta na ně, že jim dal každý večer tisícovku, ale bylo mu to houby platný. Když dcerky s penězma odběhly do města, pokračovala konverzace na téma která byla nejlepší a co všechno cucala.

Další je zkrachovalej Ir, kterej umí thajsky, protože je tu už deset let, ale tim asi tak končí. Snídá vodku s džudem a je už opilej, povídá si se všema kolem a shání nějakou Rachel, kterou ale prý už devět let neviděl. Mezi tim jsem dojedl rýžovo-sépiovou polívku a vyrazim.

Sedim pod stromem v areálu GP (Grand palace) a popíjim kokos. Cesta sem byla velmi zajímavá, zahrál jsem si strandardí "government promotion" podfuk. Sice by ze mě nic nedostali ani kdybych to neznal, ale přesto mě v pár věcech překvapili.

Začalo to tim, že kousek od snídaně jsem čekal na přechodu a zastavil tuk-tuk (motorová rikša) a kam že jdu, tak říkam, že do GP. A on že je celebration a otvíraj až ve dvě, ale že mě může vzít za 5 korun po na Big Buddha a další památky v okolí. No už teď vim, že až takhle tuk-tuk levnej neni :) No a tak jsme vyrazili. První mě vzal na toho Buddhu, je to cca 30m vysoká pozlacená socha (oni maj teda pozlacený skoro všechno), ale kromě toho tam nic zajímavýho nebylo. Dál jsem jeli na Happy Buddha temple. Cestou začal povídat o tom, že jsou teď oslavy (je právě pár dní od budhistickýho novýho roku) a že v rámci podpory vývozu se daj koupit levně nějaký věci v government export center. Že maj šperky a kameny, látky a tak. Byl upřímnej a řek mi, že stačí, abych se tam rozhlíd a že dostane poukázku na benzín.

Mimochodem, tuk-tuk je příjemná doprava a fouká to.

Mezi tim jsme dojeli k těm chrámům, byl jsem uvnitř dvou, kde měli nějaký menší Budhovy sochy, bylo tam příjemně. Pak mě ještě nasměroval k dalšímu hlavnímu (jinak pořád čekal u tuk-tuku). Vešel jsem do areálu, vypadalo to ale opuštěně. Někdo mi tam řek, že je celebration a půjde to tak za hodinu a jestli vim o government promotion (jo, byl to jeho kamarád...)
. Řek jsem si, že se stejně na kameny rád podívam a když mu to udělá radost... První mě ale hodil k jinýmu obchodu, prý tam maj suvenýry. Byl sympaťák, tak jsem si řek, že to pro něj udělam. Dělali tam obleky a prodávali pár blbostí, byli nepříjemní a za mýdl chtěli 75, byl jsem venku asi za dvě minuty.

Další byl tedy Export center. Obchod jsem už znal z fotku z článku "Gem scam". Kameny měli hrozně nekvalitní. Řek jsem jim, že je to hrozně super, že si musim ale do hotelu pro peníze, tak mě rádi propustili.

Řidič mi ale začal vnucovat další obchod na poukázku, to jsem ho ale už poslal do háje a řek mu, ať mě vezme ke Golden mountain, která měla být další na programu a kam jsem stejně chtěl. Dost se mu to nelíbilo, ale dovez mě tam a že počká.
Je to krásný místo. Je to umělej kopec, dole jakoby byl sestavený z malých svatyní zarostlých tropickým lesem, kterým se projde výš, kde už je kopec otevřený a obetonovaný. Kolem cesty je spousta zvonů. Až úplně nahoře je pagoda, od které je skvělý výhled a dá se zespoda jít i dovnitř, kde je nějaká malá svatyně.
Cestou jsem si dal dohromady i ten zbytek s jeho kamarádem u chrámu a rozhodl se, že si napíšu jeho číslo a jestli celebration v GP nebude, tak ho udam na turistickou policii. Dole ale už nebyl, což jsem byl taky rád. Nakonec jsem se tedy zadarmo projel po památkách a on dostal svoje bonusy, obchodníci nic.

Později večer jsem si to ještě našel na internetu a probíhá to pokaždý stejně. A je to doporučenej způsob cesty na tyhle památky :)


Koupil jsem lístek a tradá do hlavní části GP.
Zdá se, že se zaseknu už u obvodové zdi chrámové části. Je hodně dlouhá a zevnitř celá souvisle pokreslená obrazem s nějakými legendami. Jsou na nich bitvy, démoni, králové, chrámy, příroda.. a jsou moc krásné. Zrovna je restaurují, zvláštní je, že jsem někde viděl i náčrt úplně nový postavy, čemuž restaurování neříkam.

Je to něco jako pražský hrad, obdobná úroveň. Jejich umění neni zdaleka tak kvalitní, ale za to je ho hodně :) Celý budovy jsou do nejmenšího kousíčku pokrytý mozaikama, rytinama, obrazama a zlatem. Nevypadá to přitom přeplácaně, prostě to sem patří. A je to nádhera. Z fotek to ale zdaleka tak vidět neni. Hlavní je Emerald Buddha temple, kde maj zřejmě nejcenější relikvii, asi 60cm vysokou sošku sedícího Budhy ze zelenýho jadeitu. Místo tomu krásou taky odpovídá.

Další místo bylo muzeum rálovských insignií. Dá se o tom asi tak říct, že zlata maj hodně a rubíny a safíry jim zřejmě příjdou moc obyčejný a dávaj tam diamanty. Vtipná věc byly oblečky pro emerald Budhu pro různý roční období.

Když jsem s prohlídkou skončil, začlo pršet. Blízká kláštěrní škola masáže Wat Pho má ještě zavřeno
(hmmm, nevěřtě za žádných okolností řidiči tuktuku. Ať chcete kamkoliv, má to zavřeno. Následuje nabídka hádejte jakýho náhradního programu. Tenhle to ale nestihl, takže mi to nedošlo.)
a tak jsem utíkal a utíkal.. A totálně zmoknul. Dorazil jsem na říční zastávku a rozhodl se usušit u pozdního oběda. Restaurace byla přímo nad řekou se skvělym výhledem na ni a na déšť.

Jó, masáž... Je to opravdu něco :) Dal jsem si pochopitelně delší, 1,5h verzi a protože je pozdě, tak přimo u guest-housu, kde mají hezký salón.
S výjimkou hrudníku zepředu až dolu pokrývá masáž úplně celý povrch těla (nedostatek lze prý v některých podnicích za příplatek spravit) a masér se u ní taky docela nadře, protože na některý páky používá celý tělo.

Ach jo, zase Alláh Aghbar... Člověk by myslel, že se toho zbaví. Naštěstí je to jenom jednou denně a z jednoho zdroje, ne z celýho města.

Kolem pevnůstky u řeky je park a v něk jsem já. Je večer, teplo a je krásně. Thajc tu cvičej Tai-chi, nějaký evropani provozujou kontaktní žonglování a nějakej australan (vysokej vyhublej opálenej chlap, co by to bylo...) skáče přes švihadlo.

Vyrazil jsem opět do provařený Khaosan oblasti sehnat výlet. Cestou byla hezká scénka na výherní soutěžní foto - noc, evropan kolem padesátky si vede za ruku asi patníctiletou thajku před budovou UNICEFu.

Koupil jsem si jednodenní výlet do Kanchanaburi, města proslavenýho filmem "Most přes řeku Kwai". Included je válečnej hřbitov, war muzeum, most, oběd, jízda po řece, vlakem po dead railway a na slonovi.

Cestou zpátky jsem viděl úplně ooooo thajku, ale psst :)
A taky toho australana se švihadlem, na to, že je tak o dvě hodiny víc...

V i-kavárně jsem začal přepisovat deník. Když jsem pak šel na pokoj, konečně se ozval Joe. Bylo sice 11 večer, ale i tak jsme se dohodli, že někam zajdem. Dojeli jsme taxikem k nějaký thajský restauraci, povečeřeli a popovídali o všem možnym, byli jsme tam skoro do dvou. Takže jsem strávil příjemnej večer s teploušem :) Věty jako "glad to meet you" vždycky trochu postrašej, ale prostě je to fajn člověk.

Další díl bude o hezkym výletu do přírody. Nebude to už tak dobrodružný, ale taky zajímavý a moc pěkný, zvlášť pokud příjdou fotky. A navíc se, mimo jiný, dozvíte, čim jsou zvláštní místní semafory :)