Den 4 - Kwai river

Jako první napíšu pár novinek z dneška. Byl jsem na nákupech na víkendovym trhu a bylo to něco. Potřeboval bych mnohem víc peněz :) Nakoupil jsem nějaký dárky, sice trochu míň, než jsem chtěl, protože měli neuvěřitelný starožitnosti. Ale pořád to něco je ;) K vidění budou zítra večer doma, nebo pozítří v novinách, podle toho, jak půjde kontrola na letišti.


Od usnutí neminuly ani 4 hodiny a už mě vyzvedávali k odjezdu. V klimatizovanym minibusu jsem si trochu popovídal s jinýma turistama a prospal se.

Kanchanaburi je město, které vzniklo po válce u mostu na "dead railway", železnici z Thajska do Barmu, kterou si postavili Japonci pro lepší zásobování potom, co obě země rychle dobyli v roce 42-43.
První zastávkou byl jeden z vojenských hřbitovů. Za zmínku akorát stojí, že cedule tu už zplastu maj, takže Terezín určitě nebude první.
Další bylo muzeum. Totální katastrofa. Nejdřív jsem vlezl do prehistorický expozice, což byla špinavá sklepní místnost, kde za prosklenou stěnou bylo náházeno pár set nástrojů a věcí zasypaných prachem a ty železné byly taky už skoro na prach.
I všechno ostatní ze železa tu rezne. Všechny zbraně, meče, japonské katany... Měl jsem chuť je pořádně nakopat.
Jestli Vám někomu scházej peníze, zajeďte sem. Byl jsem sám v expozici kamenů, kde mají jenom za sklem bez jakékoliv další ochrany, moc hezké kameny, velké rubíny atd. a cca 15ct briliant.
Film "Most přes řeku Kwai" o hrdiných angličanech je úplně mimo. Pro začátek most byl železný na betonových pilířích. A nezničil ho výsadkář s vlakem zbraní a japonských důstojníků, ale pilot bombardéru, který ignoroval zrušení rozkazu a rozbombardoval most s 600 zajatci na něm.

Prodávají tu hodně různých kameů, hlavně jadeitu, ale počkám si na zítřejší trh. Koupil jsem si akorát hrst safírů.

Další část programu je jízdra vlakem po dead railway.
Příjde my blbý, že po železnici, na kterou padlo asi 160 tisíc zajatců, jezděj jenom turisti.
Okolí krajina je jak jinak než úžasná. Většina železnice vede rovným říčním údolímoraničeným pásy vápencových hor, jaké jsou vidět ve filmech. Údolí je obdělávané a nevypadá nehostině, za války tu ale asi byla jenom džungle.
Ještě lepší část byly soutěsky kolem řeky. Tak lituju toho foťáku... Skály, prales a řeka dole. Vězni si to taky museli náležítě užívat, když se snažili připevnit železnici na skály nad řekou.

Všude je spousta tropických kytek, orchidejí, bambusu, ptáků...
Na oběd jsme dojeli na prostou plechovou restauračku plovoucí na řece. Menu je rýže, kuře s papájou a nějaká zelenina. K tomu přímo předemnou řeka a prales na protějšim břehu.
Maj tu překvapivě kulturní záchod. Věřim, že maj pod houseboatem žumpu :) Říkam si, že půjdu po řece poslat ještě něco, když už jsem tady.
K restauraci přijel dlouhý nízký motorový člun, kterým budem pokračovat dál.

Lodí jsem jel jenom já, nějaká irka, rodinka asi z Malajsie a pár místních dětí. Jeli jsme nějaký čas proti proudu a vyložili nás na potápějící se bambusové molo, takže snaha nedotýkat se vody byla zbytečná.
Tak to neni molo, ale vory, na kterých pojedeme zas dolu. Sice jsme proti proudu od místa, kde jsem řeku obohatil, ale moc mě to neuklidňuje... A tak jsme se vyadli po proudu na bambusovym roštu. Místní skáčou pořád do vody a zpátky a ostatní turisti se taky ráchaj. Naštěstí nemam nic na plavání, takže jsem z obliga. Ale nohy na lov červů samozřejmě stačej...

Zaparkovali jsme pod úplně šílenym mostem. Jsou to dva betonový sloupy na každý straně řeky, přes kterou je to necelých sto metrů. Ze sloupů visí zrezlý ocelový lana a na nich most z prken. Je skvělej!

Zdá se, že mi irka pošle fotky, takže nakonec snad bude něco k vidění. Bohužel, nebo naštěstí, je dost ošlivá.

Další zastávka je u slonů. Na hlavě slona sedí řidič a my na sedačce na zádech. Ta se kymácí sem a tam jak slon přešlapuje a opravdu to neni příjemná jízda. K tomu nás slon posmrkal.

Všude kolem cesty je krásná krajina, krásný skály. Ze slonů jsme jeli k vodopádu. Vápenec se na něm usazuje hrozně rychle, takže je samej krápník a jeskyňka a pod nim voda teče přes kamenný polštáře, který místní používaj jako klouzačku. Celý je to jako takovej místní aquapark. Vtipný je, že vodu nahoru pumpujou hadicí, protože je v tomhle období moc sucho.

U večeže v hotelu jsem skoro uhořel, prože v jídle byly naházený celý chilli papričky a já si říkal, že je to v pohodě :) Na druhou stranu, jestli to pomáhá proti parazitům, budu to po dnešku potřebovat.

A nakonec slíbený zajímavosti o řízení:
- pásy tu neexistujou
- silnice o třech pruzích v každym směru nebo třech patrech nad sebou je tu běžná
- semafory maj kromě barvy odpočet, jak dlouho bude barva trvat
- jezdí se vlevo. Jestli jestli mě něco přejede, můžou za to němci.