Den 2 - přílet a první seznámení

Letiště je hezký i zevnitř. A když říkaj, že jsou země úsměvů, tak nekecaj :) Je tu opravdu příjemně. Vízum jsem dostal za chvilku (a 1000B, 1 Bhát = 50h) a i dál byly kontroly bez problémů.
Z Joeovy (Joe je ten člověk, kterýho mam navštívit) SMS jsem pochopil, že mě bude čekat na letišti, což nebyla pravda, tak jsem tam nějaký čas bloumal, občas si popovídal s policajtama, jedem mu pak zavolal a vyjasnilo se to. Každej je tu přátelskej a nápomocnej.
Podle teploty v termiálu jsem si říkal, že je to počasí docela ok, jenže byl klimatizovaneja vyjít ven bylo - jako obvykle - jak rána kyjem. Naštěstí jsem přešel jenom pár metrů do klimatizovanýho autobusu.

Zdá se, že Thajsko je velmi prosperující země. Je tu spousta mrakodrapů a drahých staveb, jako dlouhá rychlodráha tak 40m nad zemí nebo gigantickej stadion.

Dorazil jsem do guest-housu. Je to opravdu hezký místo. Jenom je tu, jako všude, strašný horko (v deníku je horší výraz...). Člověk má pocit, že to musí z chvilku přestat, že to musí jít vypnout, nebo něco, ale ne...

Když člověk vyleze ze sprchy a mokrej rychle běhá, tak je i trochu chladno. A je teprve dopoledne...

Za 3,50 (ceny budou v Kč) jsem jel autobusem přes půl města do obchoďáku koupit foták. Prvních pár pater mě moc nenadchlo, bylo to asi jako Kotva. Ale bylo to jenom nějakej postraní vchod. Je to spíš něco jako město se čtvrťmi jídla, elektroniky, nábytku, indických obchodů... Pater má šest a neni pořádně vidět na konec. A když se na ten konec dojde, je to jenom přechod do další části.

Foťáky jsou celkem drahý, žádnej kupovat nebudu.

Překonal jsem svůj strach, vlezl do jedné z japonských restaurací a pochutnávam si na velkym mangovym džusu, za chvíli příjde jídlo - obalovaný krevety a zelenina, polívka, rýže, salát a omáčky, dohromady za celých 55 korun.
Spousta zajímavých chutí a hlavně toho bylo dost :)

Ven jsem vyšel zrovna během první přeháňky. Kapky jak fotbalový míče, hromy jak z děla, znáte to... Dobře, tak zlý to neni, ale prší hodně a nechce přestat.
Vydal jsem se směrem na čínskou čtvrť. Správně jsem vystoupil, ale žádná tam nebyla. Tak jsem ještě chvíli šel pod střechou, když to už nešlo, chvíli jsem poseděl s hlídačem tailor shopu. Ptal se, jestli jsem byl na thai massage, já že ještě ne, ale že bych rád. A hnedka se dal do doporučování místa za rohem, že tam je za 100/h, pak pokračoval něco o private room a 500/h a přesvědčoval jsem ho že až jindy, dokud nepřestalo pršet.
Vlezl jsem do nějakýho chrámu, nikde žádný turisti, bylo to moc pěkný, ale trochu strašidelný. Mokro, nikde slovo anglicky, jenom pár koukajících thajců.

Přijel jsem ke skutečný čínský čtvrti. Začal jsem dalšim budhistickym chrámovym komplexem, kterej byl sice asi zavřenej, ale vzadu byly otevřený dvířka :) Tak jsem tam chodil, četl roky neudržovaný anglický cedule a mniši divně koukali. Ale malí se usmívali a byli fajn.

Čínská čtvrť nebylo co jsem čekal a bylo, co říkali thajci. Byla to hrozná díra. Ale ty špinavý, koriandrem vonící hospůdky, byly lákavý...

Thajsko, nebo alespoň Bangkok, je sice rozvinutější než my, ale je stejně špinavý, jako všechy ostatní tropický země, co znam.

Poblíž řeky jsem potkal obchod se starožitnostma. Byly strašlivě předražený, i u nás se daj sehnat levněj, ale byla to nádhera, mohli by vybavit pár muzejí... Spoustu soch, keramiky, řezeb, bronzu.. z různých zemí Asie.

Rozhodl jsem se že si zajedu dát rest a zvolil jsem cestu lodí po řece (říční MHD), dlouho kolem centra města. A nebylo to vyhozených 7,50. Bylo toho tolik k vidění, že to nešlo stíhat. Spousta krásných chrámů, lodě, tržíště, hnusný dřevěný chatrče obrostlý kytkama... Doporučuju :)

To noční město vskutku má něc do sebe. Vyšel jsem si jenom na chvilku na Khaosan Road (nejprovařenějš ulice ve městě) a okolí. Všechny ty krámky a stánky, ve dne nevýrazný, teď svítěj do noci a všechno žije. Dal jsem si akorát jeden závitek (pořád čekam na Joea, jestli bude večeře) a um! Čínská pikantní medová chuť. K tomu ještě dobrej kokos na pití. Jedna ze zajímavostí jsou stánky výrobců průkazů, nabízej ISICa, novináře, řidičák....

Joea jsem se nedočkal, tak jsem vyrazil znova na Khaosan sehnat něco k jídlu. Nebylo toho už moc otevřenýho, ale našel jsem indickou hospůdku, kde jsem si dal kari s veklýma krevetama. Zvláštní je, že to kari bylo jasně oranžový a s koriandrem a vůbec jako kari nechutnalo. Asi takoví čínská verze.


Dnešek napíšu už jindy. Můžu prozradit, že jsem si zahrál v jednom klasickym místnim podvodu, jak to dopadlo už Vám nepovim, ať jste zvědaví :) Zatim ahoj :)