Mandalay a cesta zpet

Po prijezdu do centra Mandalaye jsem spatril neco, co jsem cekal nejmene, a to poulicni uklizece. V oranzovych vestach se obetave brodili hlubokymi kaluzemi na silnici a v kyblicich vynaseli vodu.
Mandalay je znatelne cistsi a prijemnejsi mesto, nez Yangon. Asi tretinu plochy jeho centra zabira obrovsky areal byvaleho kralovskeho palace, obehnaneho zdi a pomalu sto metru sirokym vodnim prikopem. Na dohled jsou prijemne vypadajici hory a primo ve meste posvatna Mandaly hill, coz je kopec posety stovkami ruzne velkych svatyn propojenych schodisti.
Ulicemi mesta se tahnou trziste a spousty stanku. Zhruba polovinu tvori stanky s pornem a ruznym naradim, zbytek jsou armadni prebytky a jidlo a obcas nejake zajimave veci, tedy drahokamy. Pro upresneni - stankem se rozumi nekolik pospojovanych prken na koleckach ci primo na zemi. Pro me byla tato trziste neprijemna v tom, ze jsem utratil hodne penez. Jelikoz se navic na vyvoz kamenu vztahuje specialni dan, kterou mi nabidli ze zdvorilosti zaplatit jen na jednom miste, musel jsem navic uz z Barmy pasovat, coz ale proslo bez problemu.

Po vetsine pracovnich dni jsem konecne nasel jeden den volny a domluvil si v hotelu vylet do okoli mesta. V nasi skupine jsem byl jenom ja a ridic, ktery me pres den vozil. Prvni zastavkou bylo mestecko pro mnichy a bylo jich tam opravdu hodne. Kupodivu tam byla i spousta turistu, az mi to prislo blbe, jak tam ti nemci foti mnichy u jidla a podobne.
Na obed jsme se zastavili v klasicke rakosove chatrci u jezera, kde maji restaraci ridicovi znami. Ten se u jidla zminil, ze me zajimaji strarozitnosti a kameny a z chatrce zacala lezt stara keramika a sosky z okolnich poli a pak rubiny a vsechno mozne, by clovek neveril. Podle me barmanci vubec chudi nejsou a jenom to hraji.

Po jidle jsem se preplavil lodi na ostrov, na kterem lezelo dalsi z hlavnich mest a dnes tam jsou jenom ruiny. Po ostrove se jezdi vozikem za konem, ktery nekdy skace tak, ze clovek leta do strechy. Samotne ruiny nebyly zas tak zajimave, hlavni atrakci byli prodejci kolem nich. Nikde jsem nezazil tak otravne a vytrvale lidi. Kamkoliv jsem sel chodili zamnou a tahali z kosicku ruzne vyrobky a porad at to koupim, nemel jsem chvilku klidu. Na jednom miste jsem si asi na deset minut sedl a vydrzeli mlit celou dobu, prestoze jsem byl ke konci uz hodne neprijemny. A kdyz jsem odjel k dalsimu mistu, nasedli na kola, jeli za mnou a ukazovali dal. U nejakych na konci jsem ale par zajimavych veci koupil, ikdyz docela nerad.

Celkove se da na Barmu divat dvema zpusoby. Prvne je krasna a podnetna, na rozdil od vypucovanych modernich zemi. Podle me je ale proste spinava a uboha a s timhle rezimem se to jentak nezmeni. Dobre je, ze mi po navratu pripada Thajsko jeste zdaleka lepsi, nez predtim.