V Penangu jsem na poslední chvilku chytil autobus do Cameron Higlands. Krajina cestou byla fantastická. Začátek vedl nížinami, ze kterých vystupovaly nádherné hory zarostlé džunglí, s ohromnými skalnatými srázy a jeskyněmi podemletými řekou. Pod masivními převisy s krápníky stály čínské chrámy, nebo jen domy. Jak jsme ale stoupali směrem do hor, byla krajina ještě krásnější. Pralesty houstly a přibývaly další druhy stromů. Nejhezčí pohled byl do stovky metrů hlubokých propastí pod námi, s pralesy a mraky na svazích a kamenitými řekami na dně.
Když jsem dorazil do vesnice Kampong Raja, ležící někde uprostřed Malajských hor, byl už večer. Doufal jsem, že kamarádovi Jirkovi dorazila má sms a tím pádem ví, že pro mě má dojet. Má totiž někde v horách kolem biofarmu a pozval mě na návštěvu. Já mu ale napsal na poslední chvíli a ještě neodpověděl, třeba o mě vůbec neví...
Takže čekám, čekám a Jirka nikde. Mezitím přišlo hezké čínské děvče, sedlo si vedle mého batohu (já jsem pobíhal kolem a přemýšlel, kde přespím) a začla si číst anglickou knížku. Po Jirkovi ani stopy, tak mi nezbylo, než jít zjistit, jaké má telefoní číslo. Sotva mi ale řekla, že se jmenuje Wong, je jí 16, jaký má mail, telefon a spoustu dalších věcí, Jirka dorazil a vydali jsme se na farmu.
Jako první mě farma překvapila svou moderností. Holt Malajsie není stejná díra, jako ostatní země kolem, ve skutečnosti je daleko před námi. Moderní jsou ale jenom pěstírny na zeleninu. Ubytováním je malý bambusový domek na stráni. Došli jsme k němu a Jirka do něj začal mluvit česky. Další překvapení... Bydlí tam Lukáš od Ostrave, který se chytil na inzerát a přijel sem načas pracovat. Je pozdě, takže už odpojili proud, jinak tu ale je zásuvka a žárovka, které fungují od setmění někdy i do jedenácti. Dalším luxusem je jedna čárka signálu mobilu, čímž to ale končí. Sprcha je hadice s ledovou vodou, na záchod se chodí do plechové boudy k nepálcům a mojí postelí je vrstva kartonu na bambusové podlaze. Další den jsem dostal i karimatku a prostěradlo na přikrytí, ale to je už přehnaně dobré spaní :)
Ráno jsem se rozhlédl a zjistil, že kromě dvou kopců s pralesem ležícím hned naproti za říčkou, jsou všude kolem další farmy. Tato oblast hor je totiž velkým centrem pěstování zeleniny, ovoce, čaje, kytek a dalších věcí. Kolem skupiny městeček v okolí jsou hory farmami pokryté. Farmaření je nově objeveným zlatým dolem, všechny farmy vyrostly v posledních deseti letech a nové přibývají ještě rychleji. Postup je obvykle takový, že si podnikavý člověk vybere nějaký kus pralesa (klidně přírodní rezervace), ten vykácí a dřevo prodá. Pak si v krámě nakoupí pár hadic na přívod vody, dřevo, tyče a plachty na zastřešení záhonů proti dešti, trubky na zavlažování, pár otroků, a může sázet. Když na něj někdy časem příjde slabá chvilka a záchvat poctivosti, podplatí úředníka a pozemek levně koupí. S otroky je to tu díky Britskému dědictví snadné. K mání jsou pracovníci z mnoha bývalých kolonií kolem, nejčastější jsou Barmánci, Indové, Nepálci a Bagladhašišani. Když takový člověk přijede, dostane (roční) vízum na zaměstnavatele, který dostane jeho pas a stane se jeho absolutním pánem. Druhou možností pro takové lidi pak je nechat vízum propadnou a pracovat na černo, ovšem s možností změnit místo. Plat dělníků bývá kolem 400-800RM, což je asi 2500-5000Kč. S takovou pracovní silou je podnikání pohádka.
Farma, na které jsem, je trochu jiná, než ostatní kolem. Je to biofarma (na zeleninu), takže to, co tu pěstují, je vcelku kvalitní. Dokonce i brokolice mi chutnala, když se uřízla hned před chatkou :) Druhou částí farmy, kterou má na starost Jirka, je zázemí pro turisty, které je právě ve výstavbě. Základem je originální ubytování v hliněných nebo podzemních domech, dále pak pizzérie a nějaké sportovní aktivity a výlety do pralesů v okolí. Na stavbě pracují dva veselí Nepálci a pracují opravdu dobře, také ale dostávají dost super plat, 6000Kč. Dále tu dělají Barmánci, kterým bez dohledu rychle klesá výkon, a pár Bangladéžanů, což je úplá katastrofa. Malajec žádný a na jiných farmách také ne. Oni totiž malajci zásadně nepracují, místo toho sedí u televize a berou sociální dávky. Tedy něco jako hnědočeši, až na to, že Malajců je polovina... Hledání malajců tím pádem asi už vzdám a spokojím se s obrázkem krále, u kterého je to jisté.
No comments:
Post a Comment