Cesta pomalu končí a aby byla cesta zpět do Evropy zavalené sněhem ještě těžší, vydal jsem se na známý thajský ostrov Koh Chang. Cesta je klasicky autobus a trajekt, ovšem ostrov se od toho minulého, Ko Sametu, velmi liší. Je velmi velký, hornatý a zarostlý deštným pralesem, takže je tu kromě ležení na bílých plážích mnoho dalších aktivit. Bohužel velmi turistických, ale na pár dní, určených k nicnedělání, to jde vydržet. V okolí je mnoho treků do hor, za vodopády a zoborožci nebo třeba farmami na orchideje. To vše pěšky, na slonech nebo skůtru, jak je komu libo. Na moři je mnoho míst k potápění a populární je překvapivě kajakování. Osídlená je hlavně západní část, která začíná White Sand Beach na severu, což je prakticky několik kilometrů dlouhé městečko u pláže, s desítkami hotelů, resortů a barů, se vším dalším turistický zázemím. O pár kilometrů jižněji je malá Lonely Beach, kam jsem se vydal já.
Brzy je velmi patrný důsledek krize na západě - skoro nikdo tu není. Lidí je tu tak málo, že večer vystačí k naplnění pouze jediného z asi 15 barů na pláži a blízké vesnici, což má ten výborný důsledek, že se mohou přerazit, aby nás tam dostali. Každý druhý večer je někde free BBQ a spousta pití zdarma. Pro čecha je to ráj :)
Mám všeho všudy tři dny, takže můžu z možných aktivit vyzkoušet jen pár. Samozřejmostí je spálit si záda, šnorchlování v moři kolem, další byl výlet po skalách s jeskyněmi za pláží a chvíle v pralese ve dni posledním. A samozřejmě spousta večerní zábavy a poznávání lidí. Legrační byl třeba starý indiánský náčelník, který se vžycky někde večer objeví a nikdo netuší, kde se tu vzal. Další byl jen dvacetiletý Oli z Irska, který se považuje za pick-up experta a o to větší sranda je pozorovat, jak mu to nejde. Největší fail byl pokus sbalit rusku Sašu, kterou jsme poznali společně s Pavlou z čech. Saša je typicky tvrdohlavá ruska, která s lidmi skoro nemluví. Šlo mu to dobře, ale když zjistila, že je o tři roku mladší než ona a že se jí líbil někdo tak mladý, urazilo to její ruskou čest a mračila se další dvě hodiny. Kromě toho jsem potkal další tři holky z Laoského Happy islandu a spoustu dalších, bylo by co vyprávět.
Přichází ta nejhorší část - loučení před cestou domů. Poslední pečená ryba, poslední masáž při západu slunce, poslední koupání, poslední párty... Ostatní, kteří zůstávají déle, mi to dávají pořádně sežrat. Ale co, jet se dá kdykoliv znovu :)
No comments:
Post a Comment