Nechápu, jak někdo dokáže zvracet deset hodin v kuse. Sice na to byli v autobuse dva a střídali se, ale i tak... Ve Vientien jsem rychle přestoupil na spací bus do Barseie. Spací bus je specialitou této trasy a je opravdu pohodlný. Dostal jsem místo na široké palandě přes celou zadní část a vypadalo to božsky, dokud jsem si nevšilm, že tam budou další čtyři lidi. Nevýhoda se objevuje právě když cestujete v lichém počtu, protože postele jsou po dvou a ne zrovna velké. Říkal jsem si, jestli budu v noci nervóznější, když vedle mě dají pěknou blondýnku nebo tlustého asiata. Což stále nevím, ale radši bych tu blondýnku... Byl jsem ale tak unavený, že mi to bylo jedno.
Ráno jsme dorazili do Barseie na jihu Laosu, ležící poblíž oblasti zvané 4000 ostrovů. Ve skutečnosti se to píše Pakse, netuším, proč tomu tak říkají, každopádně až tam jsem zjistil, kde vlastně jsem, protože žádná Barsei na mapě nebyla. Tuktukem jsem dojel na druhý autobusový terminál s tím, že zjistím, kam vlastně pojedu. Ve městě mi řekli, že i z ostrovů se dá jet do Kambodži, tak jsem se rozhodl, že pojedu na dříve doporučený ostrov Don Khong. Ale jak tak jdu, vidím bělocha a ptám se kam jede, říká, že na Don Det, který je menší a jižněji, tak říkám proč ne, bude to blíž a větší klid. Sedl jsem do busu a jel. Po asi dvou hodinách nás vyhodili v nějaké vesnici na břehu Mekongu, vzali jsme přívoz - dřevěný motorový člun, který se s námi skoro potopil, a jeli na ostrovy. Na bydlení jsem vybral vesnici Don Khon na stejnojmeném ostrově, který je s Don Det spojený mostem. Později se ukázalo, že to byla chyba, protože tam kromě dvou restaurací a krav nebylo vůbec nic, zatímco na severnějším Don Det byly bary, kde zavírali občas i v jedenáct a kromě toho tam bylo podstatně levněji. Pro představu - bungalow pro dva s vlastní koupelničkou stojí asi 60 korun na noc. To všechno jsme zjistili, když jsme se jeli s kamarádam Jenzem z Německa večer po příjezdu podívat, kde že je párty oblast na Don Det. Tedy jízda na kole v noci na hlinitém břehu Mekongu je blbý nápad. Ještě blbější je to ale cestou z baru zpátky. Každopádně párty oblast - asi 50 metrů "ulice", kde je několik prkených restaurací a jeden bar a je 4km daleko od hotelu - se nám líbila. Bydlet v poli je hezké, ale je potřeba mít co dělat po setmění, takže jsme se hned další den přestěhovali.
Už během prvního dne se ukázala podivná věc. Naprostá většina lidí na ostrově byli Němci nebo Švýcaři. V pozdějších dnech naštěstí prořídli, asi to byla náhoda. Za zmínku stojí zajímavé pozorování o Švýcarech. Mají nechutně hodně peněz. Ačkoliv mají volno 25 dní, úplně každý cestuje půl roku. Jedno děvče to řeklo hezky přímo - "We don't talk about money, we have them".
Právě o tomto víkendu se konaly zřejmě hlavní oslavy v roce - festival světla, někde festival vody - který se koná vždy při úplňku v listopadu. Festival je tak důležitý, že i Laosané, kteří chodí spát se slepicemi, dokáží vydržet slavit pomalu do rána. Nejdříve byla oslava narozenin jednoho francouze, který u domorodců objednal pečené prase a poté jsme se přesunuli na temple party. Laoská oslava se skutečně konala kolem budhistického chrámu. Měli živou hudbu, totálně šílě špatnou, a hromady BeerLao a Lao Lao. Místní a turisté, dohromady nás bylo kolem dvou set, seděli na trávě kolem chrámu na rohožích nebo židličkách, někdo tančil a všichni pili. Tedy kromě mnichů, kteří smutně koukali zpoza beden s alkoholem.
Velké oslavy sice mohly napovědět, ale bylo potřeba ještě chvilku, abych zjistil, že zdánlivě nevinný venkovský ostrov je ve skutečnosti jednou z hlavních pařících destinací v Laosu. Zde se dostávám k jeho aliasu - Happy island. U mnoha položek v menu restaurací najdete happy varianty - můžete si dát ovocný shake, nebo happy ovocný shake. Mají i happy pizzu, happy cake a další. Modří už vědí - většinou je to s přídavkem houbiček nebo konopí. A aby toho nebylo málo, litr Lao Lao (místní pálenka) stojí 35kč.
Větší pařící destinací je už snad jenom Vang Vien, kterým jsem projížděl cestou do Luang Prabang a o této jeho stránce jsem se dověděl až teď. Je slavný atrakcí zvanou Tubing, což spočívá v tom, že dostanete pneumatiku, ve které plujete po řece, zastavíte u baru na drink, sjedete na laně zpět do řeky a jedete dál, dokud nenarazíte na další bar, cca o 50 metrů dál. Říká se, že při tom umře několik turistů ročně.
Na happy shaky mě naštěstí ostatní včas upozornili, takže jsem si žádný omylem nedal. Omyl se stal až tehdy, když jsem si jednou ráno na snídani přisedl ke čtyřem australanům slavícím narozeniny. Řekl jsem si o kus čokoládového dortu na ochutnání. Následovala konverzace:
"How do you like it?" - "It's ok. I mean, my grandmother can cook better one, but it's nice." - "What?? Your grandmother can cook a weed cake?" ... "WTF?"
Po včerejší temple párty mi stejně ale nebylo zrovna nejlíp, tak ani nevím, jestli to něco dělalo. Každopádně tenhle ostrov je peklo :)
Ale zpět ke světlým stránkám. Na jižním ostrově jsou k vidění velmi pěkné vodopády přímo na Mekongu a pro raní ptáčata nějací vzácní delfíni. Kromě toho lze jezdit peřeje na kánoích a raftech nebo rybařit. Všude se dá pohodlně jezdit na kole a ke strávení několika dní jsou ostrovy ideálním místem. Důsledkem je snad hlavní výhoda - poznáte tu hodně lidí. Na jednu stranu je jich na ostrově málo, takže za den znáte úplně každého, na druhou stranu každý zůstává dva tři dny, takže přijíždějí pořád noví. A protože jsou ostrovy jakousi branou mezi Laosem a Kambodžou, potkáte na ostrově mnoho lidí z dřívějška a lidi z ostrova ještě dlouho poté, co je opustíte.
No comments:
Post a Comment