Někteří čtenáři mě obviňovali z přílišného masňáctví. Musel jsem souhlasit a tak jsem si na další den vymyslel výlet do lesa. Na cestování do odlehlých provincií v horách bohužel není čas, takže jsem si prostě vyhlédl nějaké vrcholky za městem s tím, že tam vylezu, přenocuji a další den se vrátím zpět.
Namísto ráno jsem vyrazil po poledni, protože židi nevěřili, že se vrátím a chtěli ještě na společnou snídani. Jenže velmi opilá Gil večer ztratila foťák a dlouho trvalo, než se s tím vyrovnala a hledání vzdali.
Vybaven tradičním místním nožem a pár dalšími věcmi a vědomostmi od Beara - konkrétně hodně odpočívat a pít vlastní moč do zblbnutí - jsem vyrazil na cestu. Protože nemám rád tuk-tuky (pořád jenom chtějí člověk okrást) šel jsem do kopců pěšky. Bylo fakt děsné horko a bylo fajn dostat se konečně do stínu stromů. Na začátku byl průchod plantážemi, po kterých následovala oblast plantáží neudržovaných, což je vůbec nejhorší, protože je beze stromů vegetace strašně hustá a bylo potřeba se tím prosekat. Celou doby bylo šílené horko, takže jsem si to docela užil :) Po nevím jaké době přišla příjemná oblast bambusů, kde se dalo dobře odpočinout a pokračovat rychle nahoru. Zanedlouho jsem se konečně dostal do vrchní části s původními stromy. Vrchol ale přišel překvapivě brzy, takže jsem se jal vylézt na strom a najít další cíl. Směrem od města navazovalo několik dalších vrcholů, tak jsem se vydal po nich.
Cestou jsem začal pomýšlet na shánění jídla a vody. Jídlo jsem neměl žádné a vody pro jistotu půl litru. Pamatoval jsem si, že voda se dá dostat z banánovníků, lián a velkých bambusů, jenže z toho nebylo nikde nic... Takže jsem se dal alespoň do hledání jídla. Kolem skákala pořádná sarančata velká jak dva prsty, ale byla fakt rychlá a ještě létala a nepovedlo se chytit ani jedno. Naopak při šťourání ve chcíplém stromu jsem měl začátečnické štěstí a hned natrefil na štíra, po chvíli i na většího bráchu, který ale utekl. Jinak byli všude samí termiti. Mravenců bylo vůbec všude hodně, občas jich tekly řeky, takže bylo potřeba dávat pozor, kam se člověk postaví.
Les cestou byl pěkný, s orchidejemi a jinými věcmi a výhledy do krajiny také stály za to. Na nejvyšším vrcholku už klesalo slunce moc nízko a bylo potřeba sejít do údolí najít nějakou tu vodu a místo na spaní. Cesta dolů byla občas komplikovaná s nastraženými ostnatými stromy, celkově ale žádný větší problém. Níž se objevily izolované plantáže s nějakým rákosem a několik banánovníky. Takže jsem vyzkoušel Bearův trik s banánovníkem - podle teorie by z vydlabaného stvolu useknutého nad zemí měla téct pitná voda. Asi má ale nějakou jinou představu, než já. Bylo to lepkavé a strašně hořké, takže jsem si dal jenom trochu a raději zůstal u zbytku své zásoby.
Nasekal jsem nějaké bambusové tyče a dal se do stavby postele. Leckdo by asi spal na zemi, ale řekl jsem si, že pro začátek budou stačit komáři a pavouky s mravenci v oblečení mít nemusím. Všude byla spousta lián a práce šla od ruky, jediný problém bylo, že velmi rychle přišla noc. Komárů bylo tolik, že bzučeli jak vrtulník a na zatleskání bylo pět mrtvých. Takže jsem rychle posbíral pár suchých klacků, rozdělal oheň. To naštěstí zahnalo komáry a bylo dostatek světla na vázání postele. Odhadem za hodinu byla hotová konstrukce, na ni už jsem jenom naházel nějaké klacky s listím a rákos a byl čas na spaní. K večeři jsem měl akorát svého praženého škorpiónka, který sice chutnal dobře, ale k přežití by to nestačilo. Spaní bylo asi takové, jaké může být, když ležíte na hromadě tyčí a klacků, kolem bzučí spousta cvrčků a komárů a je děsná zima.
Ráno tu naštěstí přichází stejně rychle jako noc, takže netrvalo zas tak dlouho a mohl jsem vyrazit zpět do civilizace. Vydal jsem se dál do údolí, brzy prošel skrz plantáže a došel do nějaké vesnice. Tam už se to hemžilo lidmi vyrážejícími za prací a do školy. V restauračce u silnice jsem si s místními dal výbornou rýžovou polévku s prasečími nožičkami, colu a bylo dobře :) Pak už jsem jenom chytl tuk-tuk jedoucí do města do práce a výletu byl konec.
No comments:
Post a Comment