Luang Prabang bývalo ještě nedavno hlavním městem Laosu a z Vientien do něj vede velká hlavní silnice. Alespoň na mapě to tak vypadá. A taky to vypadá jako zhruba 300km. Ve skutečnosti je cesta úzká asi jako silnice na Moravě a vlní se horami tak, že má ve skutečnosti bezmála 800km. Všechna auta tu navíc jezdí pomaloučku - když to někdo rozpálí z kopce, jede 60. Dvakrát jsme měnili kolo a cesta trvala 12 hodin. Výhled cestou byl fantastický, hory kolem jsou nádherné a velké, fakt. Protože jsme ale jeli normálním linkáčem, tak kromě jednoho jídla a výměny kol nikde nestavili a nebyl moc čas se rozhlédnout nebo fotit. Při příjezdu u autobusu čekalo hejno nahaněčů do hotelů a protože bylo dost pozdě, nějaký jsem vzal.
Ráno jsem se seznámil s další partou lidí, tentokrát z Izraele. Býval bych neřekl, že jsou židi taková legrace. Malá a děsně vostrá Gil a její dva kamarádi Mathan a Ori, kteří si z ní pořád dělají legraci. Všichni nedavno skončili vojnu (kluci mají tři roky, holky dva) a vyrazili cestovat.
Protože jsem jako vždy neměl tušení, co tu kolem vlastně je a co dělat, přidal jsem se k nim na výlet k nudně vypadajícím vodopádům. Místo ale bylo naprosto nádherné - kromě hlavního vodopádu spousta kaskádových jezírek s jasně modrou vodou a pralesem kolem, většinou se v nich dalo i koupat, což jsme také dělali. Lepší, než popis, budou fotky...
K večeru jsme vyrazili na zdejší night market. Prodávají krásné a často neobvyklé věci. Hodně je z Číny nebo Thajska, zdejší jsou zřejmě krásné výšivky, hedvábí a stříbro. Je nutné opravdu hodně smlouvat, první cena bývá kolem pětinásobku. Židi nakoupili pěkné oblečení (Kari by se líbilo, má hodně sloníků), já jenom nůž a tašku na zítřejší výlet.
Protože má Ori zítra narozeniny a židovským zvykem je slavit den předtím, vyrazili jsme jak jinak než na párty. Ve městě je jediny pořádný klub a i v něm jsou dost mimo západní zvyky - hudba je tak deset let dozadu (říkal Mathan, já netuším :) a zavírají v jednu až dvě. K pití mají jedině buď Laobeer, nebo tvrdé panáky whiskey nebo vodky. To byl pro mě dost těžký výběr, tak jsem zkusil od každého trochu. Židi naštěstí moc pít nevydrží a ani pro mě, který skoro nepiju, nebylo příliš těžké držet tempo.
První asi hodina bylo maximální utrpení ve jménu laoského karaoke. Po sále koloval mikrofon a místní zpívali tak šíleně, že i Superstar je lepší. Dobrou stránkou je, že pak člověk dokáže ocenit i disco hudbu, podobně jako když dostanete rohlík po dvou dnech diety.
Židi dělali dobrou práci se dvěma blondýnami ze Švýcarska, já měl zas zrzavou Irku, ale kvůli nějakým policejním kontrolám zavřeli už v půl jedné, takže jsme se prostě sebrali a jeli tuk-tukem dom.
No comments:
Post a Comment