Normálně nebývá vstávání v osm tak hrozné, ale tady to jde výjmečně špatně. Jednak je to tím horkem, ale hlavně tím, že na spánek prostě není čas.
Přesně v osm pro mě dorazil minibus jedoucí na Koh Samet. Po různých hotelech jsme posbírali pár dalších lidí a vyrazili ven z města.Většina skupiny byli španělé. Jeden velmi zábavný starší pár, původem z Argentiny, mající bussines v Indii, a dvě děvčata - Lucia a Marcia, která uměla dohromady anglicky asi tolik, co já španělsky. Za pár hodin jsme dorazili do městečka Rayongu na pobřeží, kde jsme se nalodili na malou dřevěnou ferry plnou turistů jedoucích na ostrov. Nastoupil i český pár a protože čechy v cizině fakt nemám rád, přesvědčil jsem je, že jsem nor.
Ostrov vypadal podle očekávání. Tropická idilka, jenom docela dost lidí, a to byl všední den. Na délku má 2km, dokola jsou bílé pláže a pár útesů a hlavně samé bungalovy a bary. Voda nebyla sice super teplá, ale oproti Slapům paráda.
Do večera zbývalo jenom pár hodin, takže jsme si stihli zaplavat jenom jednou na pláži a později na útesech na kraji ostrova, kam jsme vyrazili na průzkum. U skal jsem se zkoušel naslepo potápět a sbírat jen tak něco ze dna. Napodruhé jsem nahmatal zajímavý korál a zkoušel kus ulomit a než jsem si uvědomil, že je to ježek, měl jsem dva trny v prstech. Takže jsem si kromě toho, že je voda v moři slaná, připomněl i to, že naslepo je lepší se potápět vůbec a když už, tak na písku.
Ještě zajímavější začal být ostrov ve chvíli, kdy se po západu slunce lehátka na plážích proměnila v polštáře se stolečky, slunečníky v pochodně a začala noční zábava. Bary nabízely různé atrakce a těmi nejlepšími byly fantastické fireshow s mnoha žongléry s řetězy a různými hořícími holemi, kde navíc neměli pokaždé jenom oheň, ale i prskající ohňostrojové koule, které tvořily nevídanou podívanou. Takže jsme po dobré večeři (samozřejmě seafood, jako vždycky) chodili po pláži od baru k baru podle programu, popíjeli koktejly a trénovali španělštinu a češtinu. Kolem druhé hodiny už byl v okolí otevřený jenom jeden bar, kde byla diskotéka, další fireshow a banda opilých francouzů, které jsem znal už z lodi.
Publikum si mohlo vyzkoušet skákání přes velké hořící švihadlo, což je zvlášť zábavné, protože zrychluje, dokud člověk neudělá chybu a nedostane zásah. Záleží pak kam, já si trochu opálil fousy. Horší to měli tři francouzi, kteří skákali najednou a zamotali se. Po troše tančení a koupání asi v půl čtvrté skončil první den na ostrově.
"Ráno" po snídani, ještě s Argentinci, zbyl čas jenom na rychlou koupel a loď v poledne jsme stihli jentaktak na odjezdu.
Zpět v Bangkoku bylo na čase si trochu odpočinout, jenže na to nebyl čas, protože večer měli zase dobré koktejly a výborný bar se skvělou hudební skupinou, a tak to tady prostě chodí :) Laos bude nakonec spíš odpočinek, než nějká výzva.
V pátek přišel čas na konečné rozloučení se španělkami. Místo yes říkám sí a docela jsem se něco naučil. Babička má pravdu, takhle jdou jazyky rychle :)
V poledne byl oběd s lidmi z Lao Zoo. Byli jsme v levné místní restauračce a jedli věci nezvyklých chutí a vzhledu. Například husu, takovou tu hnědo-zelenou, která visí všude po stáncích na ulici a nedotkl bych se toho, nebo smažené rybí jikry, a k tomu podezřelé omáčky. Průjem už stejně mám, takže je to jedno. Kdybyste věděli o někom, kdo bych chtěl rok dva dělat ředitele Lao Zoo, napište. Pozitivní stránkou setkání bylo, že budu mít odvoz od vlaku u hranic do zoo, přespání ve městě a všechno kolem.
Zajímavá byla ještě cesta na skytrain. Normálně nedělám nic nebezpečného, samozřejmě, a tohle byla výjimka. Jet Bangkokem na motorce vzadu, bez helmy a s krosnou na zádech, souhlasím s Kari, je nebezpečné :)
Za dvě hodiny odjíždí vlak. Snad se dostanu k internetu ještě zítra nebo pozítří, ale kdybych se teď týden nebo dva neozval, neplačte, nic se nejspíš neděje! Tak see you soon.
No comments:
Post a Comment