Den 4 - Kwai river

Jako první napíšu pár novinek z dneška. Byl jsem na nákupech na víkendovym trhu a bylo to něco. Potřeboval bych mnohem víc peněz :) Nakoupil jsem nějaký dárky, sice trochu míň, než jsem chtěl, protože měli neuvěřitelný starožitnosti. Ale pořád to něco je ;) K vidění budou zítra večer doma, nebo pozítří v novinách, podle toho, jak půjde kontrola na letišti.


Od usnutí neminuly ani 4 hodiny a už mě vyzvedávali k odjezdu. V klimatizovanym minibusu jsem si trochu popovídal s jinýma turistama a prospal se.

Kanchanaburi je město, které vzniklo po válce u mostu na "dead railway", železnici z Thajska do Barmu, kterou si postavili Japonci pro lepší zásobování potom, co obě země rychle dobyli v roce 42-43.
První zastávkou byl jeden z vojenských hřbitovů. Za zmínku akorát stojí, že cedule tu už zplastu maj, takže Terezín určitě nebude první.
Další bylo muzeum. Totální katastrofa. Nejdřív jsem vlezl do prehistorický expozice, což byla špinavá sklepní místnost, kde za prosklenou stěnou bylo náházeno pár set nástrojů a věcí zasypaných prachem a ty železné byly taky už skoro na prach.
I všechno ostatní ze železa tu rezne. Všechny zbraně, meče, japonské katany... Měl jsem chuť je pořádně nakopat.
Jestli Vám někomu scházej peníze, zajeďte sem. Byl jsem sám v expozici kamenů, kde mají jenom za sklem bez jakékoliv další ochrany, moc hezké kameny, velké rubíny atd. a cca 15ct briliant.
Film "Most přes řeku Kwai" o hrdiných angličanech je úplně mimo. Pro začátek most byl železný na betonových pilířích. A nezničil ho výsadkář s vlakem zbraní a japonských důstojníků, ale pilot bombardéru, který ignoroval zrušení rozkazu a rozbombardoval most s 600 zajatci na něm.

Prodávají tu hodně různých kameů, hlavně jadeitu, ale počkám si na zítřejší trh. Koupil jsem si akorát hrst safírů.

Další část programu je jízdra vlakem po dead railway.
Příjde my blbý, že po železnici, na kterou padlo asi 160 tisíc zajatců, jezděj jenom turisti.
Okolí krajina je jak jinak než úžasná. Většina železnice vede rovným říčním údolímoraničeným pásy vápencových hor, jaké jsou vidět ve filmech. Údolí je obdělávané a nevypadá nehostině, za války tu ale asi byla jenom džungle.
Ještě lepší část byly soutěsky kolem řeky. Tak lituju toho foťáku... Skály, prales a řeka dole. Vězni si to taky museli náležítě užívat, když se snažili připevnit železnici na skály nad řekou.

Všude je spousta tropických kytek, orchidejí, bambusu, ptáků...
Na oběd jsme dojeli na prostou plechovou restauračku plovoucí na řece. Menu je rýže, kuře s papájou a nějaká zelenina. K tomu přímo předemnou řeka a prales na protějšim břehu.
Maj tu překvapivě kulturní záchod. Věřim, že maj pod houseboatem žumpu :) Říkam si, že půjdu po řece poslat ještě něco, když už jsem tady.
K restauraci přijel dlouhý nízký motorový člun, kterým budem pokračovat dál.

Lodí jsem jel jenom já, nějaká irka, rodinka asi z Malajsie a pár místních dětí. Jeli jsme nějaký čas proti proudu a vyložili nás na potápějící se bambusové molo, takže snaha nedotýkat se vody byla zbytečná.
Tak to neni molo, ale vory, na kterých pojedeme zas dolu. Sice jsme proti proudu od místa, kde jsem řeku obohatil, ale moc mě to neuklidňuje... A tak jsme se vyadli po proudu na bambusovym roštu. Místní skáčou pořád do vody a zpátky a ostatní turisti se taky ráchaj. Naštěstí nemam nic na plavání, takže jsem z obliga. Ale nohy na lov červů samozřejmě stačej...

Zaparkovali jsme pod úplně šílenym mostem. Jsou to dva betonový sloupy na každý straně řeky, přes kterou je to necelých sto metrů. Ze sloupů visí zrezlý ocelový lana a na nich most z prken. Je skvělej!

Zdá se, že mi irka pošle fotky, takže nakonec snad bude něco k vidění. Bohužel, nebo naštěstí, je dost ošlivá.

Další zastávka je u slonů. Na hlavě slona sedí řidič a my na sedačce na zádech. Ta se kymácí sem a tam jak slon přešlapuje a opravdu to neni příjemná jízda. K tomu nás slon posmrkal.

Všude kolem cesty je krásná krajina, krásný skály. Ze slonů jsme jeli k vodopádu. Vápenec se na něm usazuje hrozně rychle, takže je samej krápník a jeskyňka a pod nim voda teče přes kamenný polštáře, který místní používaj jako klouzačku. Celý je to jako takovej místní aquapark. Vtipný je, že vodu nahoru pumpujou hadicí, protože je v tomhle období moc sucho.

U večeže v hotelu jsem skoro uhořel, prože v jídle byly naházený celý chilli papričky a já si říkal, že je to v pohodě :) Na druhou stranu, jestli to pomáhá proti parazitům, budu to po dnešku potřebovat.

A nakonec slíbený zajímavosti o řízení:
- pásy tu neexistujou
- silnice o třech pruzích v každym směru nebo třech patrech nad sebou je tu běžná
- semafory maj kromě barvy odpočet, jak dlouho bude barva trvat
- jezdí se vlevo. Jestli jestli mě něco přejede, můžou za to němci.

Den 3. - "Propagation ride" a "Grand Palace"

Vyžebral jsem zas nějaký fotky, jakmile mi něco příjde, přidam to sem.
Jsem vžycky moc unavenej, abych si to po sobě znova čet, tak buďte prosím tolerantní :)


Vstávání bylo bolestný. Při posunu + šesti hodin je vstávání v osm jako ve dvě ráno u nás.
Konečně jsem zjistil správnou předvolbu na Joea, tak to snad dneska vyjde.

Nasnídat jsem se zas vyrazil do místních uliček a nakonec vlezl do restauračky nějakého guesthousu. Objednal jsem si rýži s chobotnicema a zatimco píšu deník, zaujala mě konverzace nějakých turistů, kteří se bavěj "o holkách". Nějací dobytci z Anglie..
Na chvíli přestali, když za nima přišly dcerky a chtěly peníze. Táta na ně, že jim dal každý večer tisícovku, ale bylo mu to houby platný. Když dcerky s penězma odběhly do města, pokračovala konverzace na téma která byla nejlepší a co všechno cucala.

Další je zkrachovalej Ir, kterej umí thajsky, protože je tu už deset let, ale tim asi tak končí. Snídá vodku s džudem a je už opilej, povídá si se všema kolem a shání nějakou Rachel, kterou ale prý už devět let neviděl. Mezi tim jsem dojedl rýžovo-sépiovou polívku a vyrazim.

Sedim pod stromem v areálu GP (Grand palace) a popíjim kokos. Cesta sem byla velmi zajímavá, zahrál jsem si strandardí "government promotion" podfuk. Sice by ze mě nic nedostali ani kdybych to neznal, ale přesto mě v pár věcech překvapili.

Začalo to tim, že kousek od snídaně jsem čekal na přechodu a zastavil tuk-tuk (motorová rikša) a kam že jdu, tak říkam, že do GP. A on že je celebration a otvíraj až ve dvě, ale že mě může vzít za 5 korun po na Big Buddha a další památky v okolí. No už teď vim, že až takhle tuk-tuk levnej neni :) No a tak jsme vyrazili. První mě vzal na toho Buddhu, je to cca 30m vysoká pozlacená socha (oni maj teda pozlacený skoro všechno), ale kromě toho tam nic zajímavýho nebylo. Dál jsem jeli na Happy Buddha temple. Cestou začal povídat o tom, že jsou teď oslavy (je právě pár dní od budhistickýho novýho roku) a že v rámci podpory vývozu se daj koupit levně nějaký věci v government export center. Že maj šperky a kameny, látky a tak. Byl upřímnej a řek mi, že stačí, abych se tam rozhlíd a že dostane poukázku na benzín.

Mimochodem, tuk-tuk je příjemná doprava a fouká to.

Mezi tim jsme dojeli k těm chrámům, byl jsem uvnitř dvou, kde měli nějaký menší Budhovy sochy, bylo tam příjemně. Pak mě ještě nasměroval k dalšímu hlavnímu (jinak pořád čekal u tuk-tuku). Vešel jsem do areálu, vypadalo to ale opuštěně. Někdo mi tam řek, že je celebration a půjde to tak za hodinu a jestli vim o government promotion (jo, byl to jeho kamarád...)
. Řek jsem si, že se stejně na kameny rád podívam a když mu to udělá radost... První mě ale hodil k jinýmu obchodu, prý tam maj suvenýry. Byl sympaťák, tak jsem si řek, že to pro něj udělam. Dělali tam obleky a prodávali pár blbostí, byli nepříjemní a za mýdl chtěli 75, byl jsem venku asi za dvě minuty.

Další byl tedy Export center. Obchod jsem už znal z fotku z článku "Gem scam". Kameny měli hrozně nekvalitní. Řek jsem jim, že je to hrozně super, že si musim ale do hotelu pro peníze, tak mě rádi propustili.

Řidič mi ale začal vnucovat další obchod na poukázku, to jsem ho ale už poslal do háje a řek mu, ať mě vezme ke Golden mountain, která měla být další na programu a kam jsem stejně chtěl. Dost se mu to nelíbilo, ale dovez mě tam a že počká.
Je to krásný místo. Je to umělej kopec, dole jakoby byl sestavený z malých svatyní zarostlých tropickým lesem, kterým se projde výš, kde už je kopec otevřený a obetonovaný. Kolem cesty je spousta zvonů. Až úplně nahoře je pagoda, od které je skvělý výhled a dá se zespoda jít i dovnitř, kde je nějaká malá svatyně.
Cestou jsem si dal dohromady i ten zbytek s jeho kamarádem u chrámu a rozhodl se, že si napíšu jeho číslo a jestli celebration v GP nebude, tak ho udam na turistickou policii. Dole ale už nebyl, což jsem byl taky rád. Nakonec jsem se tedy zadarmo projel po památkách a on dostal svoje bonusy, obchodníci nic.

Později večer jsem si to ještě našel na internetu a probíhá to pokaždý stejně. A je to doporučenej způsob cesty na tyhle památky :)


Koupil jsem lístek a tradá do hlavní části GP.
Zdá se, že se zaseknu už u obvodové zdi chrámové části. Je hodně dlouhá a zevnitř celá souvisle pokreslená obrazem s nějakými legendami. Jsou na nich bitvy, démoni, králové, chrámy, příroda.. a jsou moc krásné. Zrovna je restaurují, zvláštní je, že jsem někde viděl i náčrt úplně nový postavy, čemuž restaurování neříkam.

Je to něco jako pražský hrad, obdobná úroveň. Jejich umění neni zdaleka tak kvalitní, ale za to je ho hodně :) Celý budovy jsou do nejmenšího kousíčku pokrytý mozaikama, rytinama, obrazama a zlatem. Nevypadá to přitom přeplácaně, prostě to sem patří. A je to nádhera. Z fotek to ale zdaleka tak vidět neni. Hlavní je Emerald Buddha temple, kde maj zřejmě nejcenější relikvii, asi 60cm vysokou sošku sedícího Budhy ze zelenýho jadeitu. Místo tomu krásou taky odpovídá.

Další místo bylo muzeum rálovských insignií. Dá se o tom asi tak říct, že zlata maj hodně a rubíny a safíry jim zřejmě příjdou moc obyčejný a dávaj tam diamanty. Vtipná věc byly oblečky pro emerald Budhu pro různý roční období.

Když jsem s prohlídkou skončil, začlo pršet. Blízká kláštěrní škola masáže Wat Pho má ještě zavřeno
(hmmm, nevěřtě za žádných okolností řidiči tuktuku. Ať chcete kamkoliv, má to zavřeno. Následuje nabídka hádejte jakýho náhradního programu. Tenhle to ale nestihl, takže mi to nedošlo.)
a tak jsem utíkal a utíkal.. A totálně zmoknul. Dorazil jsem na říční zastávku a rozhodl se usušit u pozdního oběda. Restaurace byla přímo nad řekou se skvělym výhledem na ni a na déšť.

Jó, masáž... Je to opravdu něco :) Dal jsem si pochopitelně delší, 1,5h verzi a protože je pozdě, tak přimo u guest-housu, kde mají hezký salón.
S výjimkou hrudníku zepředu až dolu pokrývá masáž úplně celý povrch těla (nedostatek lze prý v některých podnicích za příplatek spravit) a masér se u ní taky docela nadře, protože na některý páky používá celý tělo.

Ach jo, zase Alláh Aghbar... Člověk by myslel, že se toho zbaví. Naštěstí je to jenom jednou denně a z jednoho zdroje, ne z celýho města.

Kolem pevnůstky u řeky je park a v něk jsem já. Je večer, teplo a je krásně. Thajc tu cvičej Tai-chi, nějaký evropani provozujou kontaktní žonglování a nějakej australan (vysokej vyhublej opálenej chlap, co by to bylo...) skáče přes švihadlo.

Vyrazil jsem opět do provařený Khaosan oblasti sehnat výlet. Cestou byla hezká scénka na výherní soutěžní foto - noc, evropan kolem padesátky si vede za ruku asi patníctiletou thajku před budovou UNICEFu.

Koupil jsem si jednodenní výlet do Kanchanaburi, města proslavenýho filmem "Most přes řeku Kwai". Included je válečnej hřbitov, war muzeum, most, oběd, jízda po řece, vlakem po dead railway a na slonovi.

Cestou zpátky jsem viděl úplně ooooo thajku, ale psst :)
A taky toho australana se švihadlem, na to, že je tak o dvě hodiny víc...

V i-kavárně jsem začal přepisovat deník. Když jsem pak šel na pokoj, konečně se ozval Joe. Bylo sice 11 večer, ale i tak jsme se dohodli, že někam zajdem. Dojeli jsme taxikem k nějaký thajský restauraci, povečeřeli a popovídali o všem možnym, byli jsme tam skoro do dvou. Takže jsem strávil příjemnej večer s teploušem :) Věty jako "glad to meet you" vždycky trochu postrašej, ale prostě je to fajn člověk.

Další díl bude o hezkym výletu do přírody. Nebude to už tak dobrodružný, ale taky zajímavý a moc pěkný, zvlášť pokud příjdou fotky. A navíc se, mimo jiný, dozvíte, čim jsou zvláštní místní semafory :)

Den 2 - přílet a první seznámení

Letiště je hezký i zevnitř. A když říkaj, že jsou země úsměvů, tak nekecaj :) Je tu opravdu příjemně. Vízum jsem dostal za chvilku (a 1000B, 1 Bhát = 50h) a i dál byly kontroly bez problémů.
Z Joeovy (Joe je ten člověk, kterýho mam navštívit) SMS jsem pochopil, že mě bude čekat na letišti, což nebyla pravda, tak jsem tam nějaký čas bloumal, občas si popovídal s policajtama, jedem mu pak zavolal a vyjasnilo se to. Každej je tu přátelskej a nápomocnej.
Podle teploty v termiálu jsem si říkal, že je to počasí docela ok, jenže byl klimatizovaneja vyjít ven bylo - jako obvykle - jak rána kyjem. Naštěstí jsem přešel jenom pár metrů do klimatizovanýho autobusu.

Zdá se, že Thajsko je velmi prosperující země. Je tu spousta mrakodrapů a drahých staveb, jako dlouhá rychlodráha tak 40m nad zemí nebo gigantickej stadion.

Dorazil jsem do guest-housu. Je to opravdu hezký místo. Jenom je tu, jako všude, strašný horko (v deníku je horší výraz...). Člověk má pocit, že to musí z chvilku přestat, že to musí jít vypnout, nebo něco, ale ne...

Když člověk vyleze ze sprchy a mokrej rychle běhá, tak je i trochu chladno. A je teprve dopoledne...

Za 3,50 (ceny budou v Kč) jsem jel autobusem přes půl města do obchoďáku koupit foták. Prvních pár pater mě moc nenadchlo, bylo to asi jako Kotva. Ale bylo to jenom nějakej postraní vchod. Je to spíš něco jako město se čtvrťmi jídla, elektroniky, nábytku, indických obchodů... Pater má šest a neni pořádně vidět na konec. A když se na ten konec dojde, je to jenom přechod do další části.

Foťáky jsou celkem drahý, žádnej kupovat nebudu.

Překonal jsem svůj strach, vlezl do jedné z japonských restaurací a pochutnávam si na velkym mangovym džusu, za chvíli příjde jídlo - obalovaný krevety a zelenina, polívka, rýže, salát a omáčky, dohromady za celých 55 korun.
Spousta zajímavých chutí a hlavně toho bylo dost :)

Ven jsem vyšel zrovna během první přeháňky. Kapky jak fotbalový míče, hromy jak z děla, znáte to... Dobře, tak zlý to neni, ale prší hodně a nechce přestat.
Vydal jsem se směrem na čínskou čtvrť. Správně jsem vystoupil, ale žádná tam nebyla. Tak jsem ještě chvíli šel pod střechou, když to už nešlo, chvíli jsem poseděl s hlídačem tailor shopu. Ptal se, jestli jsem byl na thai massage, já že ještě ne, ale že bych rád. A hnedka se dal do doporučování místa za rohem, že tam je za 100/h, pak pokračoval něco o private room a 500/h a přesvědčoval jsem ho že až jindy, dokud nepřestalo pršet.
Vlezl jsem do nějakýho chrámu, nikde žádný turisti, bylo to moc pěkný, ale trochu strašidelný. Mokro, nikde slovo anglicky, jenom pár koukajících thajců.

Přijel jsem ke skutečný čínský čtvrti. Začal jsem dalšim budhistickym chrámovym komplexem, kterej byl sice asi zavřenej, ale vzadu byly otevřený dvířka :) Tak jsem tam chodil, četl roky neudržovaný anglický cedule a mniši divně koukali. Ale malí se usmívali a byli fajn.

Čínská čtvrť nebylo co jsem čekal a bylo, co říkali thajci. Byla to hrozná díra. Ale ty špinavý, koriandrem vonící hospůdky, byly lákavý...

Thajsko, nebo alespoň Bangkok, je sice rozvinutější než my, ale je stejně špinavý, jako všechy ostatní tropický země, co znam.

Poblíž řeky jsem potkal obchod se starožitnostma. Byly strašlivě předražený, i u nás se daj sehnat levněj, ale byla to nádhera, mohli by vybavit pár muzejí... Spoustu soch, keramiky, řezeb, bronzu.. z různých zemí Asie.

Rozhodl jsem se že si zajedu dát rest a zvolil jsem cestu lodí po řece (říční MHD), dlouho kolem centra města. A nebylo to vyhozených 7,50. Bylo toho tolik k vidění, že to nešlo stíhat. Spousta krásných chrámů, lodě, tržíště, hnusný dřevěný chatrče obrostlý kytkama... Doporučuju :)

To noční město vskutku má něc do sebe. Vyšel jsem si jenom na chvilku na Khaosan Road (nejprovařenějš ulice ve městě) a okolí. Všechny ty krámky a stánky, ve dne nevýrazný, teď svítěj do noci a všechno žije. Dal jsem si akorát jeden závitek (pořád čekam na Joea, jestli bude večeře) a um! Čínská pikantní medová chuť. K tomu ještě dobrej kokos na pití. Jedna ze zajímavostí jsou stánky výrobců průkazů, nabízej ISICa, novináře, řidičák....

Joea jsem se nedočkal, tak jsem vyrazil znova na Khaosan sehnat něco k jídlu. Nebylo toho už moc otevřenýho, ale našel jsem indickou hospůdku, kde jsem si dal kari s veklýma krevetama. Zvláštní je, že to kari bylo jasně oranžový a s koriandrem a vůbec jako kari nechutnalo. Asi takoví čínská verze.


Dnešek napíšu už jindy. Můžu prozradit, že jsem si zahrál v jednom klasickym místnim podvodu, jak to dopadlo už Vám nepovim, ať jste zvědaví :) Zatim ahoj :)

Den 1 - Cesta

Je večer, čekam, jestli se ozve Joe s večeří, tak jsem si řek, že začnu ťukat deník do sítě, ať z toho taky něco máte.
Nemam s sebou foťák, takže máte to štěstí, že Vám zbyte víc místa pro představivost.
Pro vysvětlení - jsem v Thajsku na pracovní cestě, setkat se s nějakýma máminýma známýma. A kromě toho mam 4 dny čistýho času, než se budu muset vrátit do školy.

Tak to zase začíná letištěm, je to tu super :) Normálně by to byla už docela nuda, ale být tu sám je něco docela jinýho.
Hned na check-inu se ptali, jestli jsem to fakt já (v pasu mam ještě dlouhý vlasy), trochu mě postrašili, protože v Thajsku jsou prý přísní při udělování víz on the place. A prý nesmim vzít do letadla vodu, takže fakt nevim, co budu v Moskvě pít.

Naletadlil jsem se do ruskýho Iljušina. Jsou tu ošklivý kotěnkový sedačky a hudba jak z Mrazíka :) Stolečky na jídlo tu nejsou, asi je budou muset nějak přidělat. Výhled mam slušnej, vidim jenom půlku motoru.

Stoleček byl nakonec schovanej v opěrce :) Jídlo, doufam, že to byla teprve snídaně, cekem ušlo. Jako všechno ostatní bylo ruský. A poctivý. Maso bylo pravý, v kuse, ne mixovaný jako jinde, citron v čaji taky. Ale bylo toho jenom trošička :( Ale spravil to fakt báječnej dezert. A snědl jsem celou olivu! Asi protože byla slabá a nechutnala tak :)

Šeremenťevo, terminál 2., nejnovější moskevský terminál, neni žádnej zázrak. Ale alespoň vypadá celkem normálně.

Haha :D Jak známo, nesmí se do letadla brát otevřený pití. Teď sem naběh ruskej párek a snažili se dopít flašku koňaku "Courvoisier", což samozřejmě nešlo, tak mi ho tu, společně s ice tea, nechali. Teď nevim, co s nim budu dělat...

Tak jsem sebral odvahu a šel na ruskej záchod. Šlo to řežít, ale k úrovni mezinárodního letiště to má daleko, spíš jako běžný nádraží.

Tohle letadlo už vypadá líp. V koženkový sedačce je dokonce místo, kde by mohla být televize, dkyby ji tam dali. Čeká mě 8 hodin letu a (snad) teplá večeře.

Tohle je jeden z nejkratších dní v mym životě, trvá jenom 18 hodin. Jenom tady v letadle utiká čas o polovinu rychleji.

Himáláje jsme asi minuli v noci a letíme nejspíš nad Barmskou džunglí.

Už na první pohled je vidět, že tohle je něco jinýho. Bažiny a břízy vystřídaly rýžoviště a palmy a ošklivý malý terminál vystřídal OBROVSKÝ a již z venku nádherný terminál Thajský.