Prijet do civilizace je opravdu nadhera. Predtim mi Thajsko pripadalo spinave, ale po te Barme bych tu olizl chodnik.
Hned na letisti zacaly problemy, kdyz jsem si pri zadani o vizum uvedomil, ze mam zpatecni letenku v bagazi. Musel jsem tedy vyplaznout 50kc za 20min internetu a letenku si vyrobit.
Namisto do Bangkoku jsem ale jel do Khao Khew Open Zoo, kam me pozvali Hari s Krishnou.
Dorazil jsem akorat vcas, abych stihl vecerni lekci golfu. Je to celkem legrace, ale delaji se u toho puchyre petkrat rychleji, nez pri hazeni lopatou. Kdyz jsme meli dost, sli jsme na veceri s dalsimi jejich kamarady. Meli jsme kureci vnitrnosti, jelena a pecene zaby. Na rozdil od francouzu tady neplytvaji a jedi se cele. Kdyz dosly, vybehlo nejake devce nachytat po okoli dalsi. Bylo destivo a kvakaly vsude okolo tak, ze to byl to vetsi ramus, nez veceret u magistraly.
Dalsi den byl program v zoo. Pro zacatek to byl "Flight of gibbon". Nejdrive se muselo vylezt pralesem hodne vysoko do kopce a pak se sjizdelo po 3 km ocelovych lan ve vrcholcich stromu dolu. Bylo to to skvele a nekdy strasidelne a strasidelne drahe.
Po obede prisla projizdka po zoo, ktera je tak velka, ze se tam nechodi pesky, ale jezdi v autech. Jmenje se to open zoo, protoze spousta zvirat chodi volne mezi lidmi a obracene. Nekdy je to az divne, kdyz se mezi turisty motaji jeleni a marabu.
Dalsi byla show s dobre vycvicenymi zviraty a klasicka projizdka na slonovi. Potom me pruvodce nechal v restauraci, kde jsem cekal na Hariho. Mel jsem spolecnou veceri s personalem, coz se ukazalo jako velky prusvih. Meli totiz thajske kari. Coz je nejake maso (hovezi a krevety) + omacka, ktera se sklada z pulky z takove docela palive zeleniny a druha pulka jsou ruzne hrube chilli papricky. Je to ta nejostrejsi vec, jakou jsem kdy zazil. Ten probelm bylo, ze personal byla mila devcata a nemohl jsem vycouvat :) Zahrat to na hrdinu bylo mimo me moznosti, takze zbyla druha varianta a to zaridit ostatnim dost legrace...
Hari prijel navecer a tak akorat nam ujelo vecerni safari, takze jsme vyrazili na vylet do Pattayi.
Pattaya je hlavni turisticke mesto Thajska, je v nem hodne rusu a hlavne bordelu. Nepocitaje turisty tvori cca 80% populace kurvy a z nich jsou tak tretina teplousi. V Thajsku je mimochodem teplych 10-20% muzu, coz vytvari velmi priznivy pomer zen vuci tem normalnim.
Hlavnim centrem je "Walking street". Bohuzel jsem si tam nevzal fotak a kdyby mi ji nekdo sebelip popsal, stejne bych si to nepredstavil. Za stanovistem turisticke policie je ulicka plna neonu a baru a bordelu. Tyto bary s davy holek a tanecnicemi jsou otevrene primo do ulic a pred nimi jsou dalsi holky, ktere tahaji dovnitr potencialni zakazniky, takze je to totalne silene. Ted navic nevite, ktere z nich jsou ve skutecnosti "chlapi", takze nejlepsi je proste utikat.
Po teto kratke exkurzi jsme zasli na oil massage, ktera byla ze zatim vyzkousenych naprosto nejlepsi. Je to naramne prijemna masaz (temer - pokud si nechcete priplatit) celeho tela a pokud nejste masochisti co se sprchuji studenou vodou kvuli imunite, je to urcite lepsi, nez ta thajska tradicni.
Po teto skvele zabave se vracim do Bangkoku na posledni nakupy pred cestou domu.
Sunday, September 27, 2009
Saturday, September 26, 2009
Mandalay a cesta zpet
Po prijezdu do centra Mandalaye jsem spatril neco, co jsem cekal nejmene, a to poulicni uklizece. V oranzovych vestach se obetave brodili hlubokymi kaluzemi na silnici a v kyblicich vynaseli vodu.
Mandalay je znatelne cistsi a prijemnejsi mesto, nez Yangon. Asi tretinu plochy jeho centra zabira obrovsky areal byvaleho kralovskeho palace, obehnaneho zdi a pomalu sto metru sirokym vodnim prikopem. Na dohled jsou prijemne vypadajici hory a primo ve meste posvatna Mandaly hill, coz je kopec posety stovkami ruzne velkych svatyn propojenych schodisti.
Ulicemi mesta se tahnou trziste a spousty stanku. Zhruba polovinu tvori stanky s pornem a ruznym naradim, zbytek jsou armadni prebytky a jidlo a obcas nejake zajimave veci, tedy drahokamy. Pro upresneni - stankem se rozumi nekolik pospojovanych prken na koleckach ci primo na zemi. Pro me byla tato trziste neprijemna v tom, ze jsem utratil hodne penez. Jelikoz se navic na vyvoz kamenu vztahuje specialni dan, kterou mi nabidli ze zdvorilosti zaplatit jen na jednom miste, musel jsem navic uz z Barmy pasovat, coz ale proslo bez problemu.
Po vetsine pracovnich dni jsem konecne nasel jeden den volny a domluvil si v hotelu vylet do okoli mesta. V nasi skupine jsem byl jenom ja a ridic, ktery me pres den vozil. Prvni zastavkou bylo mestecko pro mnichy a bylo jich tam opravdu hodne. Kupodivu tam byla i spousta turistu, az mi to prislo blbe, jak tam ti nemci foti mnichy u jidla a podobne.
Na obed jsme se zastavili v klasicke rakosove chatrci u jezera, kde maji restaraci ridicovi znami. Ten se u jidla zminil, ze me zajimaji strarozitnosti a kameny a z chatrce zacala lezt stara keramika a sosky z okolnich poli a pak rubiny a vsechno mozne, by clovek neveril. Podle me barmanci vubec chudi nejsou a jenom to hraji.
Po jidle jsem se preplavil lodi na ostrov, na kterem lezelo dalsi z hlavnich mest a dnes tam jsou jenom ruiny. Po ostrove se jezdi vozikem za konem, ktery nekdy skace tak, ze clovek leta do strechy. Samotne ruiny nebyly zas tak zajimave, hlavni atrakci byli prodejci kolem nich. Nikde jsem nezazil tak otravne a vytrvale lidi. Kamkoliv jsem sel chodili zamnou a tahali z kosicku ruzne vyrobky a porad at to koupim, nemel jsem chvilku klidu. Na jednom miste jsem si asi na deset minut sedl a vydrzeli mlit celou dobu, prestoze jsem byl ke konci uz hodne neprijemny. A kdyz jsem odjel k dalsimu mistu, nasedli na kola, jeli za mnou a ukazovali dal. U nejakych na konci jsem ale par zajimavych veci koupil, ikdyz docela nerad.
Celkove se da na Barmu divat dvema zpusoby. Prvne je krasna a podnetna, na rozdil od vypucovanych modernich zemi. Podle me je ale proste spinava a uboha a s timhle rezimem se to jentak nezmeni. Dobre je, ze mi po navratu pripada Thajsko jeste zdaleka lepsi, nez predtim.
Mandalay je znatelne cistsi a prijemnejsi mesto, nez Yangon. Asi tretinu plochy jeho centra zabira obrovsky areal byvaleho kralovskeho palace, obehnaneho zdi a pomalu sto metru sirokym vodnim prikopem. Na dohled jsou prijemne vypadajici hory a primo ve meste posvatna Mandaly hill, coz je kopec posety stovkami ruzne velkych svatyn propojenych schodisti.
Ulicemi mesta se tahnou trziste a spousty stanku. Zhruba polovinu tvori stanky s pornem a ruznym naradim, zbytek jsou armadni prebytky a jidlo a obcas nejake zajimave veci, tedy drahokamy. Pro upresneni - stankem se rozumi nekolik pospojovanych prken na koleckach ci primo na zemi. Pro me byla tato trziste neprijemna v tom, ze jsem utratil hodne penez. Jelikoz se navic na vyvoz kamenu vztahuje specialni dan, kterou mi nabidli ze zdvorilosti zaplatit jen na jednom miste, musel jsem navic uz z Barmy pasovat, coz ale proslo bez problemu.
Po vetsine pracovnich dni jsem konecne nasel jeden den volny a domluvil si v hotelu vylet do okoli mesta. V nasi skupine jsem byl jenom ja a ridic, ktery me pres den vozil. Prvni zastavkou bylo mestecko pro mnichy a bylo jich tam opravdu hodne. Kupodivu tam byla i spousta turistu, az mi to prislo blbe, jak tam ti nemci foti mnichy u jidla a podobne.
Na obed jsme se zastavili v klasicke rakosove chatrci u jezera, kde maji restaraci ridicovi znami. Ten se u jidla zminil, ze me zajimaji strarozitnosti a kameny a z chatrce zacala lezt stara keramika a sosky z okolnich poli a pak rubiny a vsechno mozne, by clovek neveril. Podle me barmanci vubec chudi nejsou a jenom to hraji.
Po jidle jsem se preplavil lodi na ostrov, na kterem lezelo dalsi z hlavnich mest a dnes tam jsou jenom ruiny. Po ostrove se jezdi vozikem za konem, ktery nekdy skace tak, ze clovek leta do strechy. Samotne ruiny nebyly zas tak zajimave, hlavni atrakci byli prodejci kolem nich. Nikde jsem nezazil tak otravne a vytrvale lidi. Kamkoliv jsem sel chodili zamnou a tahali z kosicku ruzne vyrobky a porad at to koupim, nemel jsem chvilku klidu. Na jednom miste jsem si asi na deset minut sedl a vydrzeli mlit celou dobu, prestoze jsem byl ke konci uz hodne neprijemny. A kdyz jsem odjel k dalsimu mistu, nasedli na kola, jeli za mnou a ukazovali dal. U nejakych na konci jsem ale par zajimavych veci koupil, ikdyz docela nerad.
Celkove se da na Barmu divat dvema zpusoby. Prvne je krasna a podnetna, na rozdil od vypucovanych modernich zemi. Podle me je ale proste spinava a uboha a s timhle rezimem se to jentak nezmeni. Dobre je, ze mi po navratu pripada Thajsko jeste zdaleka lepsi, nez predtim.
Saturday, September 19, 2009
16. - Vlak do Mandalaye
Blog ma par dni zpozdeni, protoze v horni Barme sice meli internet, ale nikde se mi nepovedlo dostat se na blog, ktery je na blacklistu. Mnoho webu je zde zakazanych a pokazde, kdyz se v zemi neco deje, tak se poroucha hlavni kabel do zahranici. Zkusim tech par dni dohnat - zacatek je utery 15.
Do 600km vzdaleneho Mandalaye, hlavniho mesta pred kolonizaci a zacatku Horni Barmy, se da dostat tremi zpusoby. Nejvice lamacke a drahe je letadlo, stredni zpusob je klimatizovany autobus a pro fajnsmejkry vlak, kterym nejezdi ani mistni. Rekl jsem si proc ne, alespon uvidim neco z okoli a objednal listek. Pote jsem se dovedel, ze cesta trva 15 hodin a nakonec to bylo pres 18.
Na nadrazi jsme prijeli v pul seste rano, pul hodiny predem. Bylo plne lidi s ruznymi pytli a baliky a vetsinou neslo rozlisit, jestli tam bydli, nebo nekam jedou. Vsechna nastupiste jsou oddeleny ploty a ostnatym dratem, takze neco jako pokuta za prebihani koleji tu nehrozi. Vlak vypadal strasidelne - plechovy se stahovacimi zeleznymi okenicemi a zadnymi dvermi. Meli jsme pochopitelne Upper class, coz znamena oproti Standard class hodne mista, neco jako v nasem vlaku. Standart class znamena, ze je tam tolik lidi, dokud se je zvenku za co drzet. Misto bylo ovsem jedinou silnou strankou, jinak to bylo uvnitr totalne hnusne a na strope visely trsy vykrmenych pavouku.
Koleje jsou tu take velmi spatne. Vetsina cesty byla jako na koni nebo jako v kolebce, protoze tlumice asi neznaji a obcas vlak chytl slusnou rezonanci. Alespon jsem ale ocenil, ze jsou Barmani natolik zrucni, ze dokazi udrzet trat v chodu. Coz nevydrzelo dlouho, protoze cestou byly videt zbytky mnoha trati, ktere zrusili a rozebrali na nahradni dily.
Co bylo videt nejvic, byla chudoba. Vetsina cesty vedla ryzovymi poli v nizinach, ve kterych staly skupiny domku a obcas vesnicky nebo nejaka ta krava. Stavby byly zasadne rakosove s obcasnym luxusnim plechem ci igelitem a staly na kulech, protoze cela tahle oblast, tedy pulka zeme, jsou baziny. A v techto malinkatych domeccich zily cele rodiny, ktere v jedne mistnosti spaly a varily. Deti si vetsinou hraly v hnoji a smeti pod domem. Jelikoz je tu zvykem odpadky hazet co nejbliz, vypadalo to, jako by domky trcely ze smesi smeti, blata a cerne vody. Zvlastni bylo, ze pres to vsechno byli lide hezky a ciste obleceni a porad meli dobrou naladu.
Na kazde zastavce naskakala do vlaku spousta prodavacu. Vetsinou to byly deticky s kosi nebo tacy na hlave a nabizely predevsim ruzne obcerstveni. My jsme bohuzel take museli jist. Obed byla ryze, nastesti podavana rovnou na palmovem listu, ve kterem ji donesli. Ten byl pro vetsi pohodli polozen na novinach na plastovem talirku. K tomu bylo nejake maso a zasyp z prazenych orisku, cibule a nejsilenejsich papricek, jake jsem potkal. Nejedlo se sice rukama, ale nevim, jestli byla ta plechova lzice spinava po nekolika predchozich zakaznicich lepsi. Jelikoz nemam zadna antibiotika, omracil jsem se pesti a snedl i ty papricky.
Kdyz se setmelo, pochopil jsem, jak se uzivi ta spousta pavouku. Do vlaku totiz za svetlem zaclo litat strasne hmyzu a i docela velkeho a bez tech okenic to nebylo zrovna prijemne. A to zbyvalo do konce cesty jeste pet hodin. Co se jeste tyce hmyzu, pres den jsem si vsiml v elektrickych dratech mistnich pavouku. Meli 5-10cm v metrovych pavucinach a bylo jich hodne. To na me skocit, tak skacu jak Simon.
Po pulnoci jsme dorazili do mesta celkem v poradku. Cesta byla silena, ale jako moznost videt mistni venkov a nemuset se brodit bahnem je to dobre.
Do 600km vzdaleneho Mandalaye, hlavniho mesta pred kolonizaci a zacatku Horni Barmy, se da dostat tremi zpusoby. Nejvice lamacke a drahe je letadlo, stredni zpusob je klimatizovany autobus a pro fajnsmejkry vlak, kterym nejezdi ani mistni. Rekl jsem si proc ne, alespon uvidim neco z okoli a objednal listek. Pote jsem se dovedel, ze cesta trva 15 hodin a nakonec to bylo pres 18.
Na nadrazi jsme prijeli v pul seste rano, pul hodiny predem. Bylo plne lidi s ruznymi pytli a baliky a vetsinou neslo rozlisit, jestli tam bydli, nebo nekam jedou. Vsechna nastupiste jsou oddeleny ploty a ostnatym dratem, takze neco jako pokuta za prebihani koleji tu nehrozi. Vlak vypadal strasidelne - plechovy se stahovacimi zeleznymi okenicemi a zadnymi dvermi. Meli jsme pochopitelne Upper class, coz znamena oproti Standard class hodne mista, neco jako v nasem vlaku. Standart class znamena, ze je tam tolik lidi, dokud se je zvenku za co drzet. Misto bylo ovsem jedinou silnou strankou, jinak to bylo uvnitr totalne hnusne a na strope visely trsy vykrmenych pavouku.
Koleje jsou tu take velmi spatne. Vetsina cesty byla jako na koni nebo jako v kolebce, protoze tlumice asi neznaji a obcas vlak chytl slusnou rezonanci. Alespon jsem ale ocenil, ze jsou Barmani natolik zrucni, ze dokazi udrzet trat v chodu. Coz nevydrzelo dlouho, protoze cestou byly videt zbytky mnoha trati, ktere zrusili a rozebrali na nahradni dily.
Co bylo videt nejvic, byla chudoba. Vetsina cesty vedla ryzovymi poli v nizinach, ve kterych staly skupiny domku a obcas vesnicky nebo nejaka ta krava. Stavby byly zasadne rakosove s obcasnym luxusnim plechem ci igelitem a staly na kulech, protoze cela tahle oblast, tedy pulka zeme, jsou baziny. A v techto malinkatych domeccich zily cele rodiny, ktere v jedne mistnosti spaly a varily. Deti si vetsinou hraly v hnoji a smeti pod domem. Jelikoz je tu zvykem odpadky hazet co nejbliz, vypadalo to, jako by domky trcely ze smesi smeti, blata a cerne vody. Zvlastni bylo, ze pres to vsechno byli lide hezky a ciste obleceni a porad meli dobrou naladu.
Na kazde zastavce naskakala do vlaku spousta prodavacu. Vetsinou to byly deticky s kosi nebo tacy na hlave a nabizely predevsim ruzne obcerstveni. My jsme bohuzel take museli jist. Obed byla ryze, nastesti podavana rovnou na palmovem listu, ve kterem ji donesli. Ten byl pro vetsi pohodli polozen na novinach na plastovem talirku. K tomu bylo nejake maso a zasyp z prazenych orisku, cibule a nejsilenejsich papricek, jake jsem potkal. Nejedlo se sice rukama, ale nevim, jestli byla ta plechova lzice spinava po nekolika predchozich zakaznicich lepsi. Jelikoz nemam zadna antibiotika, omracil jsem se pesti a snedl i ty papricky.
Kdyz se setmelo, pochopil jsem, jak se uzivi ta spousta pavouku. Do vlaku totiz za svetlem zaclo litat strasne hmyzu a i docela velkeho a bez tech okenic to nebylo zrovna prijemne. A to zbyvalo do konce cesty jeste pet hodin. Co se jeste tyce hmyzu, pres den jsem si vsiml v elektrickych dratech mistnich pavouku. Meli 5-10cm v metrovych pavucinach a bylo jich hodne. To na me skocit, tak skacu jak Simon.
Po pulnoci jsme dorazili do mesta celkem v poradku. Cesta byla silena, ale jako moznost videt mistni venkov a nemuset se brodit bahnem je to dobre.
Ut. 15. - Prohlidka Yangonu
Za tech nekolik poslednich dni mi prislo mnoho dopisu od ctenaru a vsichni se ptaji, do ktereho toho masazniho salonu jsem vlastne sel. Pokud se take ptate na tuto otazku, zeptejte se radeji sami sebe, zda jste normalni.
Abych splnil povinnosti cestovatele, vyrazil jsem se podivat na mistni pamatky. Kdyz si date hleadat fotky z Yangonu, vsude bude Shwedagon pagoda, coz je neco jako nase katedrala sv. Vita na Hrade. Je to hodne velika pagoda pobita zlatym plechem a jejiz vrchol by dovedl nakopnout statni rozpocet. Je tu totiz obecnym zvykem davat obeti Buddhovi a kdyz se deje neco poradneho, davaji je sem. Takze na spicce pagody jsou nejlepsi drahokamy zeme a kyble sperku. Porad jsem bohuzel nenasel, kde se tu da pujcit helikoptera.
Co je opravdu hrozne jsou moderni opravy arealu. Vsechno delaji z nerezu a betonu a na kopec k pagode vedou eskalatory a vytah. O teto zemi se vubec obecne da rici, ze nez byl vynalezen plastik, musela byt zdaleka krasnejsi.
Dalsim cilem bylo narodni muzeum, abych vedel, co tu mam nakupovat. Kdyz tu budete, rozhodne tam nechodte. Maji tam sice i pekne veci, predevsim krasne obrazy od mistnich umelcu z minuleho stoleti, ale celkove je tam horko a tma a s fotakem se nesmi ani vejit.
Porad mi nebylo jasne, proc Dennis, ktery je pry prekupnik aut, jezdi v takovem krapu. Duvodem je, ze vlada dala silena dovozni cla na auta, takze to, co u nas uz vyhazujeme, tady stoji od 20k dolaru a levnejsi auta tu ani nejsou. A jeste jinym divnym zpusobem, jak junta cuca z lidi penize jsou mobily. Pokud totiz chcete mit svoje pevne cislo, musite na poradnik a kdyz vyhrajete, stoji to 2k dolaru. Takze naprosta vetsina lidi si kupuje mesicni karty pokazde s jinym cislem.
Kazdy, s kym jsem tu mluvil, nemel problem nadavat na rezim a vsichni se tesi na nadchazejici volby a doufaji v postupny prichod demokracie. Myslim ale, ze k mistnimu by si takovou otevrenost netroufli. Ja jim to take preji, tech lidi tady je mi opravdu lito.
Abych splnil povinnosti cestovatele, vyrazil jsem se podivat na mistni pamatky. Kdyz si date hleadat fotky z Yangonu, vsude bude Shwedagon pagoda, coz je neco jako nase katedrala sv. Vita na Hrade. Je to hodne velika pagoda pobita zlatym plechem a jejiz vrchol by dovedl nakopnout statni rozpocet. Je tu totiz obecnym zvykem davat obeti Buddhovi a kdyz se deje neco poradneho, davaji je sem. Takze na spicce pagody jsou nejlepsi drahokamy zeme a kyble sperku. Porad jsem bohuzel nenasel, kde se tu da pujcit helikoptera.
Co je opravdu hrozne jsou moderni opravy arealu. Vsechno delaji z nerezu a betonu a na kopec k pagode vedou eskalatory a vytah. O teto zemi se vubec obecne da rici, ze nez byl vynalezen plastik, musela byt zdaleka krasnejsi.
Dalsim cilem bylo narodni muzeum, abych vedel, co tu mam nakupovat. Kdyz tu budete, rozhodne tam nechodte. Maji tam sice i pekne veci, predevsim krasne obrazy od mistnich umelcu z minuleho stoleti, ale celkove je tam horko a tma a s fotakem se nesmi ani vejit.
Porad mi nebylo jasne, proc Dennis, ktery je pry prekupnik aut, jezdi v takovem krapu. Duvodem je, ze vlada dala silena dovozni cla na auta, takze to, co u nas uz vyhazujeme, tady stoji od 20k dolaru a levnejsi auta tu ani nejsou. A jeste jinym divnym zpusobem, jak junta cuca z lidi penize jsou mobily. Pokud totiz chcete mit svoje pevne cislo, musite na poradnik a kdyz vyhrajete, stoji to 2k dolaru. Takze naprosta vetsina lidi si kupuje mesicni karty pokazde s jinym cislem.
Kazdy, s kym jsem tu mluvil, nemel problem nadavat na rezim a vsichni se tesi na nadchazejici volby a doufaji v postupny prichod demokracie. Myslim ale, ze k mistnimu by si takovou otevrenost netroufli. Ja jim to take preji, tech lidi tady je mi opravdu lito.
Monday, September 14, 2009
Yangon - den 2
Vcera pri veceri jsem dostal od hostitelu zvlastni otazku - Byl bych radeji v mistnosti se slepym muzem, nebo mladou divkou?
Otazka mirila k masazi. Maji tu totiz dva dobre masazni salony, v jednom masiruji devcata, v druhem slepci. Masaz je vedle jidla jedna z hlavich veci, ktere je nutne vyzkouset v cizi zemi.
Jak vypada bezny masazni salon zname vsichni. Kdyz jsme ale sli sem, byval bych rekl, ze jdeme do nejakeho doupete prekupniku drog. Ve spinave ulici jsme vesli malinkatymi dvermi, prosli podivnym lobby a po temnych uzkych schodech vysplhali az kamsi do ctvrteho patra, kde jsme za dvermi obevili jakousi cekarnu s gauci a divnymi plakaty po zdech. Tam teprve pruvodce zjistil, ze nejsem zpevak, ktery chce predvest svuj talent, a poslal nas o patro nize. To me trochu uklidnilo, ale jen do chvile, kdy jsme otevreli ty spravne dvere. Byla to mala temna mistnustka se tremi matracemi (akorat pro nas) a televizi, kdybysme se nahodou nudili.
Na nudu ale nebyl cas. Masaz byla vicemene jako thajska, navic okorenena chozenim po zadech a skakani na spickach mezi lopatkami a opravdu to bolelo :) Pro neznale - thajska masaz obsahuje krome masirovani take ruzne napinani, lamani a odkrvovani koncetin. Vetsina byla ale velmi prijemna a mohu jen doporucit, zvlaste pri cene dvou dolaru a trosku za hodinu.
Zbytek dne byl ale prevazne pracovni, takze moc k vypraveni neni. Vzpomnel jsem si ale na jednu zajimavost jeste z Thajska a tou byli zidi. Navzdory statistice jsem v prvnich dvou dnech blizce potkal hned tri. Nejzvlastnejsi byl Ismail - dvaasedesatilety ridic kamionu z Tel-Avivu v duchodu, ktery me oslovil na barmske amabasade s tim, ze neumi anglicky a potrebuje pomoct s formulari. To jsme tak nejak uplacali a u okynka jsme se s urednikem dost nasmali. On totiz sice neumi anglicky ani barmsky, ale do Barmy jezdi pravidelne a ted behem par mesicu tam bude po treti. Barmsti urednici jsou dost stouravi, ale tenhle byl uz tak vysmaty, ze to radeji neresil. Zajimave bylo take Ismailovo datum narozeni - 00/07/1940.
Otazka mirila k masazi. Maji tu totiz dva dobre masazni salony, v jednom masiruji devcata, v druhem slepci. Masaz je vedle jidla jedna z hlavich veci, ktere je nutne vyzkouset v cizi zemi.
Jak vypada bezny masazni salon zname vsichni. Kdyz jsme ale sli sem, byval bych rekl, ze jdeme do nejakeho doupete prekupniku drog. Ve spinave ulici jsme vesli malinkatymi dvermi, prosli podivnym lobby a po temnych uzkych schodech vysplhali az kamsi do ctvrteho patra, kde jsme za dvermi obevili jakousi cekarnu s gauci a divnymi plakaty po zdech. Tam teprve pruvodce zjistil, ze nejsem zpevak, ktery chce predvest svuj talent, a poslal nas o patro nize. To me trochu uklidnilo, ale jen do chvile, kdy jsme otevreli ty spravne dvere. Byla to mala temna mistnustka se tremi matracemi (akorat pro nas) a televizi, kdybysme se nahodou nudili.
Na nudu ale nebyl cas. Masaz byla vicemene jako thajska, navic okorenena chozenim po zadech a skakani na spickach mezi lopatkami a opravdu to bolelo :) Pro neznale - thajska masaz obsahuje krome masirovani take ruzne napinani, lamani a odkrvovani koncetin. Vetsina byla ale velmi prijemna a mohu jen doporucit, zvlaste pri cene dvou dolaru a trosku za hodinu.
Zbytek dne byl ale prevazne pracovni, takze moc k vypraveni neni. Vzpomnel jsem si ale na jednu zajimavost jeste z Thajska a tou byli zidi. Navzdory statistice jsem v prvnich dvou dnech blizce potkal hned tri. Nejzvlastnejsi byl Ismail - dvaasedesatilety ridic kamionu z Tel-Avivu v duchodu, ktery me oslovil na barmske amabasade s tim, ze neumi anglicky a potrebuje pomoct s formulari. To jsme tak nejak uplacali a u okynka jsme se s urednikem dost nasmali. On totiz sice neumi anglicky ani barmsky, ale do Barmy jezdi pravidelne a ted behem par mesicu tam bude po treti. Barmsti urednici jsou dost stouravi, ale tenhle byl uz tak vysmaty, ze to radeji neresil. Zajimave bylo take Ismailovo datum narozeni - 00/07/1940.
Saturday, September 12, 2009
Prilet do Barmy
Barma je na prvni pohled uple jina zeme, nez Thajsko. Uz ze vzduchu je videt stredoveky lifestyle - male skupinky domku roztrousene v polich, namisto mest nebo vesnic.
Jeste vice rozdilni jsou lide. Muzi nosi sukne a zeny si patlaji obliceje barevnym praskem. Holky nastesti nejsou tak hrozne, jak jsem myslel.
Hlavni charakteristikou zeme je ale to, ze je hrozne chuda. Podle vseho bych mel byt v centru mesta, ale sam bych to nepoznal. A kdyz jsme jeli kolem jakehosi oskliveho obchodaku, rikali, ze je to THE shopping center - asi tu jiny nemaji. A MHD je tak pretizena, ze lide visi z autobusu ven.
Byli jsme na snidani ve vyhlasene snidanove cinske restauraci. Ovsem uz ze vchodu to vypadalo spis jako skolni jidelna - velky sal narvany lidmi, mezi kterymi pobihalo spoustu cisniku a cisnic s ruznymi mistickami. Nabizi jedno jedine menu a to vypada tak, ze na stul navrsi male misticky se vsim moznym a bere se z toho co chce na talirky umyte hadrem. Jakmile trochu ubude, doplni, takze je jidla az nekonecne. Co se nesni, dostane dalsi stul. Jidlo, podle nich vytecne, bylo takove, ze kdybych dostal tasku nahodneho nakupu ze supermarketu, ztratil rozum a mel udelat co nejvic ruznych jednohubek, vznikne tohle. Winovym (hostitelum) to ale nerikejte :) Nejlepsi byly predvidatelne kureci nozicky. Jsem v klidu, mam jeste dost prasku proti prujmu z Thajska.
Nastesti maji v hotelu internet, dokonce necenzurovany, jsou pripojeni pres nejaky Freedom proxy v Singapuru. Bezni obcane to tu ale zrejme tak jednoduche nemaji.
Byl jsem se podivat na hlavnim trzisti ve meste a objevil hodne zajimavych veci.
Prvni byla, ze je tu hodne draho, mnohdy draz, nez v sousednim Thajsku, pricemz thajci maji nekolikanasobny plat. Vysvetleni je to, ze takove veci, jako starozitnosti nebo sperky mistni vubec nekupuji a neco jako "normalni neturisticky obchod" tady neexistuje. K tomu se pridava to, ze vsechny oblasti, kde by mohli cizinci neco koupit primo (zde se jedna hlavne o drahokamy), jsou nepristupne, takze jde vsechno pres vladu.
Jeste zvlastnejsi ale bylo, ze na tomto trzisti byla asi polovina kramku plna drahokamu, o kterych se u nas zda leda zidum, pritom tam neni neni jediny policista, vse maximalne za sklem a cokoliv dostanete do ruky. Kdyby toto trziste bylo v Cechach, za hodinu tam neni. True story.
Take tu resime politiku, ktera je tu samozrejme velmi zajimava. Celkovy problem a vlastne duvod teto cesty je, ze vse je centralne rizeno a vubec nikdo nemuze nic rozhodnout, dokud nenapise dopis nahoru a neprijde mu odpoved, coz obvykle trva roky a ja bych je mel popohat. Jenze lidi z vedeni = z armady moc veci nezajimaji, kdyz z toho neni moc penez.
Rezim se rozhodl pristi rok usporadat volby. Posledne to zkusili v roce 92 a vladni strana ziskala neco jako 3% a museli postrilet hodne lidi, nez to zase dali do poradku. Tentokrat si dali pojistky, jako ze armada ma automaticky 25% parlamentu a voli se jen zbytek + na zmenu ustavy je potreba 75%. I tak to ale bude dost zajimave.
Jeste vice rozdilni jsou lide. Muzi nosi sukne a zeny si patlaji obliceje barevnym praskem. Holky nastesti nejsou tak hrozne, jak jsem myslel.
Hlavni charakteristikou zeme je ale to, ze je hrozne chuda. Podle vseho bych mel byt v centru mesta, ale sam bych to nepoznal. A kdyz jsme jeli kolem jakehosi oskliveho obchodaku, rikali, ze je to THE shopping center - asi tu jiny nemaji. A MHD je tak pretizena, ze lide visi z autobusu ven.
Byli jsme na snidani ve vyhlasene snidanove cinske restauraci. Ovsem uz ze vchodu to vypadalo spis jako skolni jidelna - velky sal narvany lidmi, mezi kterymi pobihalo spoustu cisniku a cisnic s ruznymi mistickami. Nabizi jedno jedine menu a to vypada tak, ze na stul navrsi male misticky se vsim moznym a bere se z toho co chce na talirky umyte hadrem. Jakmile trochu ubude, doplni, takze je jidla az nekonecne. Co se nesni, dostane dalsi stul. Jidlo, podle nich vytecne, bylo takove, ze kdybych dostal tasku nahodneho nakupu ze supermarketu, ztratil rozum a mel udelat co nejvic ruznych jednohubek, vznikne tohle. Winovym (hostitelum) to ale nerikejte :) Nejlepsi byly predvidatelne kureci nozicky. Jsem v klidu, mam jeste dost prasku proti prujmu z Thajska.
Nastesti maji v hotelu internet, dokonce necenzurovany, jsou pripojeni pres nejaky Freedom proxy v Singapuru. Bezni obcane to tu ale zrejme tak jednoduche nemaji.
Byl jsem se podivat na hlavnim trzisti ve meste a objevil hodne zajimavych veci.
Prvni byla, ze je tu hodne draho, mnohdy draz, nez v sousednim Thajsku, pricemz thajci maji nekolikanasobny plat. Vysvetleni je to, ze takove veci, jako starozitnosti nebo sperky mistni vubec nekupuji a neco jako "normalni neturisticky obchod" tady neexistuje. K tomu se pridava to, ze vsechny oblasti, kde by mohli cizinci neco koupit primo (zde se jedna hlavne o drahokamy), jsou nepristupne, takze jde vsechno pres vladu.
Jeste zvlastnejsi ale bylo, ze na tomto trzisti byla asi polovina kramku plna drahokamu, o kterych se u nas zda leda zidum, pritom tam neni neni jediny policista, vse maximalne za sklem a cokoliv dostanete do ruky. Kdyby toto trziste bylo v Cechach, za hodinu tam neni. True story.
Take tu resime politiku, ktera je tu samozrejme velmi zajimava. Celkovy problem a vlastne duvod teto cesty je, ze vse je centralne rizeno a vubec nikdo nemuze nic rozhodnout, dokud nenapise dopis nahoru a neprijde mu odpoved, coz obvykle trva roky a ja bych je mel popohat. Jenze lidi z vedeni = z armady moc veci nezajimaji, kdyz z toho neni moc penez.
Rezim se rozhodl pristi rok usporadat volby. Posledne to zkusili v roce 92 a vladni strana ziskala neco jako 3% a museli postrilet hodne lidi, nez to zase dali do poradku. Tentokrat si dali pojistky, jako ze armada ma automaticky 25% parlamentu a voli se jen zbytek + na zmenu ustavy je potreba 75%. I tak to ale bude dost zajimave.
Viza
Tentokrat toho moc nebude. Patecni progam byl rozhodhut uz rano, kdyz jsem se probudil s mirnymi krecemi v brise. Puvodne jsem myslel, ze za to muzou japonci, protoze jsem vecer predtim hrdinne snedl pul hrnku neceho fakt odporneho z vajicek, to je ale dlouhy pribeh. Rikal jsem si, ze aspon penezenka bude rada, jenze jsem musel na Barmskou ambasadu pro vizum a silene prselo, takze jsem musel vzit hotelovy taxik a moc jsem tedy neusetril. S taxikarem poslednich nekolik dni jezdi jeho zena, protoze se boji, ze ma jinou. Kdyz jsem se ho ptal, tak rikal, ze se o to snazi. Krome toho me chtel vzit do bordelu, pry tam taky chodi. Coz vsechno rozebiral s manzelou za zady, ktera ale neumi anglicky.
Dneska jsem se zajel podivat do nemocnice a mam asi nejakou chripku. Snad nic vazneho, dali mi asi standardni sadu prasku a vcelku proti bolesti, ze ktere mi skoro upadla noha. Takze narozeniny nic moc :)
Dneska jsem se zajel podivat do nemocnice a mam asi nejakou chripku. Snad nic vazneho, dali mi asi standardni sadu prasku a vcelku proti bolesti, ze ktere mi skoro upadla noha. Takze narozeniny nic moc :)
Thursday, September 10, 2009
Akvarium
Je fakt spatnej pocit kdyz jste na ulici, vidite jak se k vam blizi monzun a porad jeste nemate destnik. Bylo to hodne akcni, ale nakonec jsem to nestihl a zase zmokl. Prselo tu dva ze tri veceru, takze to obdobi destu asi bude dost omezujici.
Dopoledne jsem se sel podivat do Ocean worldu, ktery se nachazi ve sklepe jednoho z blizkych nakupnich center a maji tam pry nejvetsi akvarium v dalekem okoli. Bylo to uzasne. Hned na zacatku meli zive nautilie a japonske obri kraby, narodni muzeum sucks. V nejvetsim akvariu bylo ledacos, hlavne velci zraloci. Pockal jsem si, spolecne s nejakymi detickami ze skoly na poledni krmeni a zralok toho potapece pokousal :) Vyhnali nas ale hned ven, takze jsem to nestihl vyfotit. Dostali jsme kazdy poukazku do obchodu, tak jsem si koupil malyho zraloka :)
Po mensim nakupu jsem se sel podivat do Jim Thompson house muzeum. Jim prijel po valce z USA a zalozil tu uspesnou firmu na obchod s hedvabim. Ve meste postavil krasny dum se zahradou, zil v nem osm let a pak zmizel v pralese v Malaysii. Ted ho ma nejaka nadace a ukazuje ho turistum. Je to moc pekne klidne misto. Dum stoji u kanalu, za kterym je arabska ctvrt, ze ktere se ozyvalo Allah aghbar. Toho se asi clovek nezbavi, at jede kam chce.
Prisel jsem do go klubu a zase byli vsichni v tahu, zase nekde na najakem turnaji. Spravce se usmival a nemohl si vzpomenout, ze by mi rikal, at prijdu dneska ve 4. Prisel tam nejaky kluk v uniforme, ktery umel anglicky, tak aspon vim, ze tam budou v sobotu. Bylo mu 15 a byl 2d. V uniforme byl, protoze vsechny deti musi jeden den v tydnu do armadni skoly a to mel dneska.
Porad prsi, tak mi asi nezbyde, nez jit do hotelu. Zitra dopoledne, nez budu muset na barmskou ambasadu, jsem chtel na nejaky vylet, jenze v tom desti asi cestovku nenajdu. Snad neskoncim u toho taxikare u nas v lobby :(
Dopoledne jsem se sel podivat do Ocean worldu, ktery se nachazi ve sklepe jednoho z blizkych nakupnich center a maji tam pry nejvetsi akvarium v dalekem okoli. Bylo to uzasne. Hned na zacatku meli zive nautilie a japonske obri kraby, narodni muzeum sucks. V nejvetsim akvariu bylo ledacos, hlavne velci zraloci. Pockal jsem si, spolecne s nejakymi detickami ze skoly na poledni krmeni a zralok toho potapece pokousal :) Vyhnali nas ale hned ven, takze jsem to nestihl vyfotit. Dostali jsme kazdy poukazku do obchodu, tak jsem si koupil malyho zraloka :)
Po mensim nakupu jsem se sel podivat do Jim Thompson house muzeum. Jim prijel po valce z USA a zalozil tu uspesnou firmu na obchod s hedvabim. Ve meste postavil krasny dum se zahradou, zil v nem osm let a pak zmizel v pralese v Malaysii. Ted ho ma nejaka nadace a ukazuje ho turistum. Je to moc pekne klidne misto. Dum stoji u kanalu, za kterym je arabska ctvrt, ze ktere se ozyvalo Allah aghbar. Toho se asi clovek nezbavi, at jede kam chce.
Prisel jsem do go klubu a zase byli vsichni v tahu, zase nekde na najakem turnaji. Spravce se usmival a nemohl si vzpomenout, ze by mi rikal, at prijdu dneska ve 4. Prisel tam nejaky kluk v uniforme, ktery umel anglicky, tak aspon vim, ze tam budou v sobotu. Bylo mu 15 a byl 2d. V uniforme byl, protoze vsechny deti musi jeden den v tydnu do armadni skoly a to mel dneska.
Porad prsi, tak mi asi nezbyde, nez jit do hotelu. Zitra dopoledne, nez budu muset na barmskou ambasadu, jsem chtel na nejaky vylet, jenze v tom desti asi cestovku nenajdu. Snad neskoncim u toho taxikare u nas v lobby :(
Wednesday, September 9, 2009
Den 2
Prvni dobra zprava - na netu je uz par fotek. Najdete je na adrese http://picasaweb.google.com/dominik.franek/Thajsko2009?feat=directlink. Pokud by nekdo vedel, jak se do galerie davaji oddelovace, dejte mi vedet.
Uz jsem koncne zjistil, k cemu je ten pocitac s netem v lobby. Neni to kvuli internetu. Hned vedle nej ma totiz stolek takovy stary taxikar, ktery tam provozuje jakousi cestovku a nez jsem napsal mail, predvedl mi celou svoji nabidku, ke ktere ma alba s fotografiemi. Krome ruznych vyletu nabizel i svezeni k tailorovi nebo do bordelu.
Byl jsem na prvni pracovni schuzce a nebylo to tak zle :) Dva indove Hari a Krishna me vzali do japonske restaurace a zabavne jsme si popovidali. Az se vratim z Barmy, tak se mam ozvat a vezmou me do jejich zoo, ktera ma neco jako 200 tisic hektaru a jezdi se po ni autem, v nejhorsim na kole.
Pote jsem vyrazil nakupovat a zjistil jsem zajimavou vec - i chlapa muze bavit nakupovani, kdyz je to levne :) Maji opravdu spoustu znackovych veci made in USA za par korun.
Podarilo se mi najit go klub. Jenze tam dneska bylo prazdno, protoze, jestli jsem to dobre pochopil, organizuji nekde nejaky turnaj. Ale zitra by tam byt meli.
Zda se, ze u cinanu je pravidlem zdobit jidlo orchidejemi. Kdyz byly napichane i v salatu, tak jsem myslel, ze se taky jedi, ale rozmluvili mi to. Zvlastni byl bonus po jidle - 2x zmrzlina, ale v kornoutu byly krome zmrzliny a ovoce i morske veci s majonezou.
Uz jsem koncne zjistil, k cemu je ten pocitac s netem v lobby. Neni to kvuli internetu. Hned vedle nej ma totiz stolek takovy stary taxikar, ktery tam provozuje jakousi cestovku a nez jsem napsal mail, predvedl mi celou svoji nabidku, ke ktere ma alba s fotografiemi. Krome ruznych vyletu nabizel i svezeni k tailorovi nebo do bordelu.
Byl jsem na prvni pracovni schuzce a nebylo to tak zle :) Dva indove Hari a Krishna me vzali do japonske restaurace a zabavne jsme si popovidali. Az se vratim z Barmy, tak se mam ozvat a vezmou me do jejich zoo, ktera ma neco jako 200 tisic hektaru a jezdi se po ni autem, v nejhorsim na kole.
Pote jsem vyrazil nakupovat a zjistil jsem zajimavou vec - i chlapa muze bavit nakupovani, kdyz je to levne :) Maji opravdu spoustu znackovych veci made in USA za par korun.
Podarilo se mi najit go klub. Jenze tam dneska bylo prazdno, protoze, jestli jsem to dobre pochopil, organizuji nekde nejaky turnaj. Ale zitra by tam byt meli.
Zda se, ze u cinanu je pravidlem zdobit jidlo orchidejemi. Kdyz byly napichane i v salatu, tak jsem myslel, ze se taky jedi, ale rozmluvili mi to. Zvlastni byl bonus po jidle - 2x zmrzlina, ale v kornoutu byly krome zmrzliny a ovoce i morske veci s majonezou.
Tuesday, September 8, 2009
Dalsi vylet do Thajska zacina!
Jsem v lobby hotelu u jedineho pocitace s netem, venku desne leje a recepcni si porad povidaji. Takze fotky zacnu pridavat nejspis zitra, v nejakem cafe.
Cesta s Austrian, prestoze mluvi nemecky, byla fajn. Hlavne ve srovnani s temi rusy minule. Prvni letadylko do Vidne bylo malinkate a letelo to chvilku, vzletlo a zas pristavalo. Zajimava tam byla prvn trida, ktera se poznala podle toho, ze byla oddelena takovymi malymi placackami u stropu, ktere se daly libovolne posouvat a tim velikost prvni tridy podle potreby menit.
Druhe letadlo bylo luxusni. Videl jsem par kousku Terminatora 3, coz je asi opravdu blbost, tak jsem rad, ze to neuvidim cele.
Cestou do mesta jsem si popovidal s chlapkem z LA, ktery pry dela geneticke inzenyrstvi, ale ve skutecnosti je herec, kteremu se uz uz podari prorazit. Jede sem na svatbu jeho japonskeho kamarada z vysoke, stejne jako dalsich asi 15 byvalych spoluzaku z celeho sveta. To jsou veci.
Hotel je pekny, vic bude na fotkach. Primo kolem nej nic neni, ale je to ani ne 10 minut ke stanici Sky Train, kolem ktere je sileny komplex luxusnich nakupnich center typu carrefouru, akorat jsou opravdu obrovske. A je tam celkem draho. Jidlo nastesti drahe neni a skvele veci tam stoji jako gulas na predmesti Ostravy. Bohuzel jsem velmi hloupe podcenil "spicy" a zapomnel, ze to zmanena nasekane spalky chilli v jidle a bylo to peklo. Pak jsem se jeste hodnekrat ztratil, ale nastesti jsou vsichni velmi helpfull. Staci se kdekoliv na chvili zastavit a uz se nekdo pta, jestli neco nepotrebuji.
Zitra vstavam na nas cas pred treti rano, abych dostal dobre misto v zidlickove fronte na Barmske ambasade. Takze dobrou noc.
Cesta s Austrian, prestoze mluvi nemecky, byla fajn. Hlavne ve srovnani s temi rusy minule. Prvni letadylko do Vidne bylo malinkate a letelo to chvilku, vzletlo a zas pristavalo. Zajimava tam byla prvn trida, ktera se poznala podle toho, ze byla oddelena takovymi malymi placackami u stropu, ktere se daly libovolne posouvat a tim velikost prvni tridy podle potreby menit.
Druhe letadlo bylo luxusni. Videl jsem par kousku Terminatora 3, coz je asi opravdu blbost, tak jsem rad, ze to neuvidim cele.
Cestou do mesta jsem si popovidal s chlapkem z LA, ktery pry dela geneticke inzenyrstvi, ale ve skutecnosti je herec, kteremu se uz uz podari prorazit. Jede sem na svatbu jeho japonskeho kamarada z vysoke, stejne jako dalsich asi 15 byvalych spoluzaku z celeho sveta. To jsou veci.
Hotel je pekny, vic bude na fotkach. Primo kolem nej nic neni, ale je to ani ne 10 minut ke stanici Sky Train, kolem ktere je sileny komplex luxusnich nakupnich center typu carrefouru, akorat jsou opravdu obrovske. A je tam celkem draho. Jidlo nastesti drahe neni a skvele veci tam stoji jako gulas na predmesti Ostravy. Bohuzel jsem velmi hloupe podcenil "spicy" a zapomnel, ze to zmanena nasekane spalky chilli v jidle a bylo to peklo. Pak jsem se jeste hodnekrat ztratil, ale nastesti jsou vsichni velmi helpfull. Staci se kdekoliv na chvili zastavit a uz se nekdo pta, jestli neco nepotrebuji.
Zitra vstavam na nas cas pred treti rano, abych dostal dobre misto v zidlickove fronte na Barmske ambasade. Takze dobrou noc.
Subscribe to:
Posts (Atom)