Přelet ze Siem Reapu do Kuala Lumpuru je obrovský skok. Ze zaprášeného městečka plného krámků z prken a plechu a ušmudlaných bezzubých detiček do živého, moderního high-tech města s mrakodrapy, obchoďáky a spoustou aut. Moc tyhle věci neřeším, ale pocitu určité nespravedlnosti vůči těm prvním se nedá ubránit.
Přechod do moderního města se bohužel projevujé také v cenách. Pokoj už nestojí 4 ale 20 dolarů, jídlo je 2x dražší, masáž 5x a nějaké nákupy jsou out of question. Cestovatelé si na to stěžují všichni. Ale to je holt cena za pobyt v místech, které jsou přehlídkou vrcholů lidského snažení a schopností.
Ještě cestou v letadle jsem se seznámil s partou mladých čínských programátorů z Penangu, kteří mi dali základní úvod do fungování Malaysie a pár rad. Což mi docela pomohlo, protože jsem kromě jména hlavního města a toho, že jsou tu muslmani, nevěděl vůbec nic.
V Malaysii žije vedle většinových malajců (50%) ještě spousta číňanů, indů, arabů a dalších. Lidé jednotlivých skupin mezi sebou většinou mluví svým jazykem a aby to nějak mohlo fungovat, mluví navíc všichni anglicky a angličtina se používá v obchodech a asi vůbec v jakékoliv nesoukromé komunikaci. Zkoušel jsem zjistit pár frází z malajštiny, když už tu jsem, ale moc to nejde. Je to srandovní a hrozně dlouhý jazyk. Než se rozloučíte, druhý už je pryč, slova jsou ve srovnání s jinými jazyky znatelně delší. Tím pádem si to nejde zapamatovat a raději už jsem párkrát použil svoji skvělou čínštinu. Například když jsem říkal, že studuji vysokou školu a ve skutečnosti jsem řekl, že jsem fakt pěknej. Dalším důsledkem mnohojazyčnosti bylo, že jsem viděl Harryho Pottera s malajskými a čínskými titulky zároveň.
V místních lidech se zatím moc nevyznám. Číňani a Indové jsou jasní. Ale nevím, kam se poděli ti Malajci. Snad to jsou ti hnědí chlápci se zlatými hodinkami a kuklou, ve které je jejich manželka, ale místní pákistánci vypadají úplně stejně, tak nevím, jestli jsem nějakého malajce vůbec viděl. Někoho bych se zeptal, ale napadá vás otázka, při které by tu mohl člověk vypadat jako větší blbec?
Kromě objasnění kultury mi programátoři poradili s dopravou, takže jsem se snadno dostal do booklého Tropical guest housu. Dál ale už musím hledat sám... MHD se zde skládá ze sítě několika různých "vlaků" - nadzemky, jednokolejky a nevím čeho ještě. Kromě toho tu jezdí autobusy, ale to je záležitost pro cizáka neprostupná. Zastávka se obvykle odlišuje od okolí pouze tím, že na ní stojí lidé a žádný plán, jízdní řád nebo alespoň stojan s čísly neexistuje. Takže si stoupnete a koukáte po autobusech, jestli je na nich napsaná vaše destinace. Což ale také funguje jenom někdy, protože všelijak míchají jazyky. Třetí variantou jsou všudypřítomné a hodně drahé taxíky. Město je ale hodně malé, takže nadzemka a chození docela stačí.
Zvláštností mého nynějšího guest housu je jeho veranda. Když si tam sednete, máte zaručeno, že se do minuty máte s kým bavit. Večer, po návratu z užívání si moderní kultury v kině, KFC a KL Tower, jsem si sedl, abych si snědl svého hambáče z arabského stánku. Asi za vteřinu vedle mě stál anglán s pitím a dali jsme se do řeči. Během pár minut bylo kolem stolku šest lidí z různých míst světa a hráli jsme populární backpackerskou hru, která spočívá v tom, že si lidé vylosují zemi a přes večer předstírají, že jsou odtamtud. Já jsem vyhrál Williama z Oxfordu, další měli češku, němce, australana, francouzku... Zanedlouho mi, jako obvykle, změnili plán na klidný večer na návštěvu baru. Ta byla zajímavá hlavně od chvíle, kdy se dvě děvčeta začala hádat o to, která se snaží s kým vyspat a která je bohatší, no byla to zábava asi na dvě hodiny a když to nebralo konce, šel jsem spát.
Právě teď tady v lobby pobíhá číňanka a dva pákistánci a dělají vánoční výzdobu. Malaysie je opravdu multikulturní země :)